Skip to content

Je národní socialismus vhodný pro lidskou společnost?

V předchozích esejích bylo vyvráceno, že by kapitalismus, demokracie, anarchismus a komunismus byly schopnými pozitivně vést a rozvíjet lidskou společnost. Dnes nás bude proto zajímat Národní socialismus Adolfa Hitlera – je jeho systém vhodný pro lidskou společnost? Dokáže “Hitlerismus” zajistit přežití a zdravý vývoj lidské civilizace?

motto č.1:
Hlavní úloha národně socialistického státu je ve vytvoření a zachování nositele státu” – A.H., M.K.

motto č.2:
Národní pospolitost musí svým celým výkonem pracovat v zájmu každého jednotlivce” – A.H., M.K. 

Prolog:

Kdo dnes věří tomu, že národní, národně socialistický stát se může odlišovat od jiných států pouze čistě mechanicky, zlepšením konstrukce hospodářského života, lepší vyvážeností bohatství a chudoby, větším právem na rozhodování širokých vrstev v otázkách hospodářského vývoje, spravedlivější odměnou a odstraněním příliš velkých rozdílů ve mzdách, ten nemá nejmenší tušení o tom, co je to světový názor. Neboť tohle vše nedává nejmenší jistotu trvalého stavu a ještě méně nároku na velikost.. (A.H., M.K.)

Proč vlastně esej o Národním socialismu? Jakožto Evropané bychom si měli začít stále častěji uvědomovat, že naše vyspělost v oblasti kulturní, technické i vědecké není dílem prazvláštní náhody, ale produktem přirozeného evolučního cyklu. Není náhodou, že umíme číst, psát, studujeme školy a university, čerpáme nepřeberné množství informací. Tyto vymoženosti jsou výsledkem obrovské bolesti, námahy a přemýšlivosti našich předků, naší civilizace.

Evropská civilizace se nestala nejvyspělejší tak, že by přispěchala do cizích krajů a tam na základě neexistující rovnosti požadovala na místních úřadech sociální zaopatření. K vyspělosti jí dopomohly pojmy jako obrovská píle, neutuchající vůle, vynalézavost a sebeobětování. Jen díky tomu dnes nesedíme nahatí v lesní chatrči a nežvýkáme syrové bobule.

Tato fakta se však velmi rychle vytratila z paměti měšťáckých intelektuálních vrstev, které nabyly vědomí, že v době osvícenství zakončil člověk svou pouť na cestě civilizačního vývoje a že nastala doba, kdy se bude lidstvo už jen morálně zušlechťovat. S tím souviselo i rychlé rozšíření vlivu svobodného zednářství.

Osvícenští vládnoucí pseudohumanisté pomalu, ale jistě zapomínali na to, že životní podmínky, do kterých se Evropané po celém světě rodili, nevznikly samy od sebe, ale za obrovské vůle našich předků – a že tyto podmínky jsou proto velmi pomíjivé.

Prostoduché jednání těchto arogantních a do sebe zahleděných pseudomyslitelů můžeme přirovnat k chování podnikatele, který vytvoří první zisk a místo pečlivého investování do dalšího rozvoje svého úsilí – do své budoucnosti – jej jde ihned nezodpovědně utratit do baru s naivní představou, že “..teď už se snažit nemusím, teď už bude automaticky jenom dobře”..

Výsledek této nezměrné slaboduchosti se dostavil velmi záhy. Evropská civilizace postupně zakrněla a začala morálně i kulturně degenerovat.

Degeneruje tak lidská základna, která plodila ve své rozvinuté společnosti nejschopnější mozky.

Degeneruje společnost, která udávala celá staletí tempo kulturnímu, technologickému a vědeckému rozmachu lidské civilizace. Systémy, které od dob osvícenství této společnosti vládly, nedokázaly nebo záměrně odmítaly pochopit, že je to evropský člověk, na kterém stojí a padá pokrok. Pokrok lidstva.

Na scénu se záhy po osvícenství dostavil kapitalistický volný trh s jeho demokratickým partajnictvím; posléze se vybudila sociální revolta v podobě marxismu. Začala se viditelně projevovat degenerace evropské společnosti myšlenkami osvícenství. Kapitalismus sdíral a otročil chudého člověka ve jménu peněz, marxismus jej sdíral a otročil ve jménu internacionální třídní revoluce a smyšlené budoucí nadvlády proletariátu. Zlato a peníze začaly všeobecně převažovat nad duchovními hodnotami člověka, nad jeho rozumem a charakterovými vlastnostmi.

Reakcí na vznik těchto materialistických, nelidských, mechanických systémů – kapitalismu a marxismu – byla idea Adolfa Hitlera. Národní socialismus. Idea, která měla člověka opět udělat člověkem, a zachránit jej před blížícím se rozpuštěním v kapitalistické či marxistické šedé mase bytostí bez duchovní a kulturní identity.

Do tohoto shnilého a zbabělého měšťáckého světa, stejně jako do marxistického vítězného tažení při dobývání světa, musí vstoupit nová podoba moci, aby v posledním okamžiku zastavila neblahý osud.

I přes více jak šedesátiletou snahu poválečné propagandy nelze popřít zásadní fakt. A to ten, že Národní socialismus Adolfa Hitlera je zatím nejhumanističtější idea vedení společnosti, která kdy byla člověkem definována. Jak je to možné?

Kapitalismus je totiž postaven na pomíjivých finančních a hmotných prostředcích. Demokracie, anarchismus a komunismus jsou postaveny na neexistující lidské rovnosti. Národní socialismus Adolfa Hitlera je naproti tomu postaven na nejhumanističtějším základě – na člověku. Idea spočívá v zachování a ochrany tvůrčího, civilizovaného člověka, s možností dále se rozvíjet v kulturní i duchovní oblasti.

Lidská společnost nemá být otrokem internacionálních finančních a rovnostářských zájmů. Ani jeden z nich viditelně člověku neprospívá. Vede pouze k jeho morální a kulturní zkáze. Jak jsme mohli vidět v zbolševizovaném světě a jak to můžeme pozorovat na současné západní civilizaci.

Lidská společnost má být proto podle Adolfa Hitlera organizována tak, aby se ve všech oblastech zajistil její kvalitativní rozvoj. Za tímto účelem se během evoluce od primitivních rodových a kmenových společenství vytvořila organizovaná instituce státu. Tak jako dříve náčelníci a rady starších na svém teritoriu vedli své rody a kmenová společenství, je stát přímým následovníkem této organizovanosti. Se stejným účelem – za zachování a rozvoj svěřené krve.

Jak uvádí Adolf Hitler:

Stát je prostředkem k účelu. Jeho účel spočívá v zachování a podporování fyzicky a duchovně stejnorodých živých bytostí. Toto zachování podporuje především rasový stav a umožňuje tím svobodný rozvoj všech v této rase dřímajících sil. Z nich bude vždy jedna část sloužit zachování fyzického života a druhá podpoře dalšího duchovního rozvoje. Ve skutečnosti vytváří vždy jedno předpoklad pro druhé. Státy, které neslouží tomuto účelu, jsou špatné a zmetkovité.

Tato přirozenost má původ právě v organizovanosti živých organizmů na naší planetě, sloužících jedinému účelu – zachování života, přežití. Ať už se jedná o kolonie hmyzu, smečky zvířat, či lidská společenství.

I politika černošského kmene je účelnější v porovnání s kulturně sebevyspělejším státem, který však povoluje či dokonce podporuje ničení svých rasových nositelů kultury.

Jak Hitler správně humanisticky poukazuje, není to ve skutečnosti stát, co vytváří kulturu. Je to člověk. A člověk je také tím, kdo stál u zrodu nejen konkrétní kultury, ale i konkrétního státu. Zavrhování a plánovité ničení tohoto člověka povede nejen k likvidaci jeho kultury, ale i politicky organizovaných institucí, kterým dal vzniknout.

I přes svou veškerou kulturní velikost je špatným ten stát, který nositele své kultury v jeho rasovém složení vede k záhubě. Neboť tím prakticky ničí předpoklady pro další trvání této kultury, kterou stát nevytvořil; která je plodem souhrnu živoucí kulturotvorné národní pospolitosti.

Aby tedy bylo zajištěno přežití dosavadní nejvyspělejší lidské kultury, a zbytečně nezmizela v propadlišti dějin tak, jako mnoho civilizací před ní, staví Národní socialismus Adolfa Hitlera svou prioritu na kulturotvorném člověku, záruce budoucnosti lidstva. Na jeho ochraně a pozitivním vývoji.

Stát má svou existencí národ udržovat při životě.. ..Stát je nádoba, rasa je obsah. Stát má význam pouze tehdy, když jako nádoba zachovává a chrání obsah. Jinak je bezcenný.

Kulturotvorné schopnosti tedy nejsou výhradou státu, ale kulturotvorného člověka.

Je to logické. I africké kmeny mají svou vlastní specifickou kulturu, byť primitivní, která je tristní v dnešních afrických státech stejně tak, jako byla tristní před tisíci lety. Pokud by vymírající české obyvatelstvo v českých zemích nahradilo romské etnikum, český stát by okamžitě zanikl. Existence státu záleží na konkrétním lidském prvku, rase, nikoliv na umělém mechanismu státních institucí.

Politika posledních staletí toto však nechápe, nebo chápat nechce. Mamon zlata a peněz uchvátil evropské vládce do zajetí lichvářských nadnárodních finančních korporací a prioritu zachování a vývoje člověka vyměnil za prioritu zachování a vývoje ekonomického trhu a zvyšování výnosnosti svých a cizích investic.

Člen národa má sloužit národu, jako člověk lidstvu. Nikdy ne zkostnatělému umělému mechanismu.. Pro dnešní úřednické “vůdce” státu je uspokojivé působit pro zachování současného stavu, než bojovat za lepší stav budoucí. Chápou stát jako mechanismus, který má sám sebe udržovat při životě.

Nesmyslná politika demokracie, stojící na představě státu jako hospodářské, ekonomické instituce a prostředku ke kumulaci zisků z burzovního obchodu, zlikviduje svým arogantním a naprosto nezodpovědným přístupem evropského člověka, dnes už vymírajícího nositele lidství, a tedy i jeho dosud vytvořenou kulturu. Co zatím nikdo z naivního evropského vedení nechce chápat, je fakt, že cikánská a jemu podobná stále více se rozmnožující etnika ani demokracii, a hlavně ani kapitalismus při životě neudrží, ať by v tomto směru byla vzdělávána sebevíc. Bavit se navíc v souvislosti s těmito etniky o udržení evropského státu a jeho důchodového systému je už v oblasti science-fiction.

Úkol státu nespočívá ve vytváření schopností, ale ve vytváření podmínek pro rozvoj schopností.

Hloupost a bezohlednost současné moderní demokracie a jejích představitelů jsou tedy pro zachování a rozvoj člověka smrtící zhoubou. Proto Adolf Hitler přišel s novým konceptem zodpovědné politiky, věnované přímo člověku. Jeho smyslem není materialismus, ale humanismus.

Člověk podle této představy nemá sloužit penězům, ale lidské společnosti.

Stát má povinnost s největší pečlivostí a přesností vybírat z celkového počtu soukmenovců evidentní, přirozeně nadaný lidský materiál a použít jej pro službu veřejnosti. Stát a státníci tu nejsou od toho, aby zajistili ochranu a živobytí jen určité vrstvě národa, ale aby plnili své úkoly. To však bude možné jen tehdy, když pro tato místa budou vzdělávány schopné osobnosti s pevnou vůlí. Platí to nejen pro všechna úřednická místa ve státní správě, ale pro duchovní vedení národa ve všech oblastech. V tom spočívá faktor velikosti jednoho národa – že se mu podaří vychovat nejschopnější mozky pro příslušné oblasti a dát je do služeb národního společenství.

S novou, humanistickou koncepcí vedení společnosti však nutně přichází i nový, humanistický pohled na dané lidské společenství. V něm nemá být člověk posuzován podle materiálního bohatství, ale podle svých lidských, duchovních kvalit. Jak Hitler správně připomíná, žádný člověk si není roven. Každý člověk je individuálně nadaný pro určitou činnost, ve které může posléze vynikat. Někdo tedy dokáže výborně tesat do kamene, jiný je skvělým fyzikem a někdo zvládá těžké, fyzicky náročné práce.

Až při přístupu k výkonu té určité práce se ukáže, zda daný jedinec pracuje málo nebo pilně. Je tedy dlouhodobým nesmyslem odsuzovat člověka jen podle toho, že jeho práce není na nejvyšším stupni žebříčku oblíbenosti. I když se jí snaží vykonávat poctivě a společnost se bez ní neobejde.

Národní stát bude muset dospět k principiálně jinému postoji vůči pojmu práce. I stoletou výchovou, bude-li to třeba, bude nucen skoncovat s nešvarem podceňování fyzické práce. Bude zásadně hodnotit člověka podle formy a kvality jeho výkonu, nikoliv podle druhu jeho činnosti… Dnešní nepřirozený stav je důsledkem všeobecných příznaků nemoci naší zmaterializované doby.

Materialismus a kapitalistická slepá touha moderních demokracií po co nejvyšším bohatství a zisku, přes své neustálé ujišťování o všeobecné rovnosti vytváří společnost, kdy jsou určité skupiny lidí odstrkovány do pozadí jen proto, že jejich vykonávaná činnost je vnímána jako “méněcenná” a stejně tak je i odměňována.

Rovnost všech je třeba konstatovat v okamžiku, kdy se každý jednotlivec snaží vydat ze sebe to nejlepší ve své práci, ať už je jakákoliv. Na tomto principu musí spočívat hodnocení člověka, nikoliv na jeho výdělku.

Jedinečné schopnosti a výkon jednotlivce ve prospěch celku jsou také kritériem pro organizaci kulturotvorného lidského společenství v národně socialistickém státě.

U současných původních kmenů v dosud málo kapitalismem a demokracií zasažených oblastech neexistuje degenerativní princip demokratického partajnictví, ale vedení kmene je v rukou nejschopnějšího a nejsilnějšího muže a jeho poradního orgánu. Na zodpovědných rozhodnutích náčelníka závisí přežití celé jemu podřízené společnosti, ve které každý člen koná své povinnosti ve prospěch celku. Vzhledem k tomu, že tento stav je odvěký – byl do počátku osvícenství součástí všech lidských společenství a vyskytuje se rovněž ve světě hmyzu i zvířat – můžeme mluvit bez rozpaků o věčné přirozenosti tohoto stavu. Adolf Hitler tuto přirozenost obhájil a usiloval o její dokonalost.

Světový názor.. ..se musí logicky projevit uvnitř národa aristokratickým principem, který nejlepším mozkům zajistí nejvyšší vliv a vedoucí úlohu v příslušném národě. Nestaví tedy na myšlence majority, ale osobnosti.

Jak už bylo řečeno, žádný člověk není identický s jiným člověkem. Existují rozdíly, které dva lidi vždy odliší. Fyzicky i duchovně.

Rovnostářská teze “všichni lidé jsou si rovni”, je samozřejmě nestoudná lež.

Nadanější, pilnější a schopnější jedinci jsou vždy předpokladem pro další rozvoj společnosti, narozdíl od těch líných a neschopných. Pilný, tvrdě pracující člověk tedy nemůže být nikdy rovný s líným, nepracujícím individuem, jak nám tento nesmysl vnucují anarchismus, komunismus a demokracie. Dějiny lidstva tvoří osobnosti.

Osobnost hrála nejdůležitější roli v rozhodování a konání, které byly poté převzaty jako samozřejmost celým lidstvem… Jednoduchá lest, která kdysi lovci v pralese ulehčila boj o přežití, pomáhá dnes člověku ve formě nejdokonalejších vědeckých poznatků ulehčit boj o život.

Jak Adolf Hitler správně tvrdí, za každým materiálním vynálezem či duchovním objevem můžeme najít konkrétní osobu, konkrétní mozek.

Všechny vynálezy jsou výsledkem tvůrčí práce nějaké osobnosti. Všechny tyto osoby jsou, ať chtějí nebo ne, více či méně velkými dobrodinci celého lidstva. Jejich činnost dává ostatním milionům, miliardám lidí prostředky k boji o přežití.

Tato teorie jde zcela proti předpokladu demokracie, komunismu, anarchismu. V nich figuruje bezejmenná, šedá masa jako prvek, který je středem vesmíru a od nějž se má odvíjet veškerá kulturně-politická činnost. Masa má rozhodovat, masa má tvořit. Autorita jednotlivce je odmítána. Tento nesmysl je však Hitlerem zcela vyvrácen.

..a k tomu dal marxismus praktický důkaz. Nejenže nikde nevytvořil žádnou kulturu nebo hospodářství, ve skutečnosti ani nebyl ty existující podle svých principů dále spravovat. Naopak, musel opět sáhnout k principu osobnosti a stejně tak se nevyhnul ani své organizaci..

Národní socialismus Adolfa Hitlera má tedy za úkol to nejhumánnější řešení, které nejlépe zajistí kvalitativní rozvoj a budoucnost lidské společnosti – vytvořit v organizaci státu takové podmínky, aby ti nejnadanější, nejschopnější mozky získaly do budoucna v národně socialistickém státě zasloužený vliv.

Za původem dnešní hmatatelné kultury stojí vždy konkrétní lidé jako vynálezci, kteří se vzájemně doplňují a inspirují. I čistě teoretická duševní práce je předpokladem dalších vynálezů a je opět produktem jednotlivce..
Masa lidí nevynalézá. Majorita neorganizuje a nepřemýšlí. Vždy je to pouze jednotlivý člověk.
..Lidské společenství se jeví jako dobře organizované pouze tehdy, když těmto tvořivým silám v největší možné míře ulehčí jejich práci a užitečně ji využije pro celek. Nejhodnotnější na vynálezu, ať materiálním či duchovním, je především vynálezce jako osoba.

Adolf Hitler upozorňuje na to, že tento úkol bude nejtěžším a zároveň nejzodpovědnějším při utváření nového modelu organizace národně socialistického státu. A to zejména proto, že to jsou oni nejnadanější jednotlivci, kteří lidskou civilizaci posouvali krok za krokem k dokonalosti, ať už v oblasti kulturní, technické nebo vědecké.

Organizace národní společnosti musí být sama o sobě ztělesněním úsilí o postavení těchto mozků nad masu a tu jim podřídit. Musí přitom vycházet ze zásady, že pro lidstvo nikdy neleželo požehnání v mase, ale spočívalo v tvořivých mozcích, které je proto třeba považovat za dobrodince lidského rodu.

Jak můžeme vidět, neexistuje žádná jiná idea, která by dokázala lépe podchytit lidský potenciál a zorganizovat jej pro dobro lidského pokroku, pro přežití a další rozvoj lidské civilizace. Ano, jediný systém, který by dokázal zachránit kulturně vyspělého člověka a dále rozvíjel jeho schopnosti, je Národní socialismus Adolfa Hitlera. Pokud se znovu nevzkřísí tyto myšlenky, evropský člověk a s ním i vyspělá civilizace beze zbytku zahyne, tak jako antické Řecko a starý Řím..

Epilog (doslov A.H. k druhé knize M.K.):

Dne 9. listopadu 1923, čtyři roky po svém založení, byla NSDAP rozpuštěna a zakázána na celém říšském území. Dnes, v listopadu 1926, opět svobodně existuje v celé říši, silnější a vnitřně stabilnější než kdy jindy předtím.

Veškeré pronásledování hnutí a jeho jednotlivých vůdců, všechno rouhání a pomlouvání mu nepřivodilo žádnou škodu. Správnost jeho myšlenek, čistota jeho snažení, schopnost obětování se jeho přívrženců mu vždy dopomohly k tomu, aby vyšlo z každého útisku bez viditelnější úhony.


Jestliže bude mít v dnešním světě parlamentní korupce stále na paměti nejhlubší smysl svého boje, a bude se považovat za čisté ztělesnění rasových a lidských hodnot a podle toho se také chovat, vyjde jednou na základě matematické zákonitosti z tohoto boje jako naprostý vítěz..

%d bloggers like this: