Skip to content

Máme právo volat po změně režimu?

 V předešlých úvahách jsem zcela vyvrátil myšlenku, že by dnešní vládnoucí režim měl cokoliv společného s opravdovou demokracií. I přes tento zásadní rozpor Systému však přijmu jeho hru, a budu se jej snažit demokraticky změnit. Mám na to jako občan právo? Máme právo se hlasitě ozvat, pokud vidíme nelogičnost v jednání našich politických reprezentantů, nelogičnost v celém politickém systému? Nebo se dnešní režim vrátil k absolutistické moci středověkých dynastických mocnářů a nám zbude jen mlčet a klopit oči?

  Režimní nomenklatura se dnes tváří v tvář narůstající nespokojenosti ve společnosti snaží dokázat jednu věc. Politická opozice je podle ní “protidemokratická”. Návrhy na změnu režimu jsou prý ohrožením “demokracie”. Pomineme-li ten fakt, že dnes žádná demokracie neexistuje, je i přesto znechucení současným režimem a touha po jeho změně opravdu “nedemokratickou” myšlenkou?

  Hned na začátku vynechám právní podklad mé úvodní řečnické otázky, kdy součást Ústavy ČR – Listina základních práv a svobod – v Článku 23 jasně deklaruje, že:

“Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny”.

  Vzhledem k tomu, že současný režim v tichosti odstraňuje demokratický řád lidských práv a svobod, a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny (viz fraškovité politicky motivované soudní procesy poslední doby), Ústava ČR nám beztrestně zaručuje naše právo na volání po změně současného totalitárního, nedemokratického režimu. Protože ústavní právo je věcí v lidské společnosti velmi relativní, je třeba odpovědět na úvodní otázku i jiným argumentem. Zda máme na změnu režimu i právo přirozené..

  Ukažme si názorný příklad. Každý z nás prožil dětství a už tehdy se nám často nelíbilo, jak proti naší vůli byla dospělými – rodiči, učiteli, sousedy – uplatňována jejich autorita. Proti naší vůli nám bylo něco přikazováno – ať už úklid pokojíku nebo psaní úkolů-, či naopak zakazováno – třeba chodit pozdě večer ven, nebo mluvit doma neslušně.

  Už tehdy jsme se přirozeně bouřili proti některým pravidlům těch s vyšší mocí, dospělým. Bouřili jsme se proti pravidlům, která nám přišla absurdní nebo nespravedlivá. I malé dítě má však rozum. Stačí, aby dospělý promluvil k dítěti ne jako k malému hlupáčkovi, ale jako k někomu, koho už považuje za rozumného. Pokud dospělý dokáže přesně vystihnout podstatu věci, dokáže vysvětlit dítěti všechna pro a proti, a umí logicky argumentovat, odvděčí se mu malý človíček pochopením a spoluprací.

  Ale pozor! Malé dítě se bude cítit ukřivděno, bude-li vysvětlení našich příkazů či zákazů nesprávné, nelogické, či dokonce lživé. V takovém případě se situace mění. Dítě se bouří, zatvrzuje se proti dospělým, trucuje. Jen skutečný ignorant by mohl takové dítě vinit z toho, že je hloupé a urážlivé. Nikoliv. Dětská duše je nevinná a proto i více náchylná k projevům arogance, hlouposti a vědomé nespravedlnosti nejen rodičů, ale všech dospělých. Tedy přirozených autorit, ke kterým dítě vzhlíží.

  Reakcí dítěte na vyjmenované negativní projevy dospělých je tzv. “postavení si hlavy”. Začne se projevovat zklamání a následný odpor dětské duše ke stávajícímu řádu v rodině, ve škole, v oddíle atd. Odpor k představitelům a vykonavatelům tohoto řádu je očekávaným, přirozeným projevem znechucení dítěte z opakujících se nespravedlivých a arogantních kroků autorit.

  Stejně tak je tomu i v dospělosti. Spravedlivý a přemýšlivý člověk potřebuje k řádnému plnění svých povinností nechat si předložit rozumné argumenty. Nebude jen slepě a bez rozmyslu přijímat a provádět hloupé a absurdní příkazy vyšších autorit, ať už se jedná o autoritu v podobě zaměstnavatele v práci, velitele v armádě, či partnera v rodinném svazku. Pokud rozum a argumentační schopnosti těchto zdánlivých autorit silně kolísají, stupňující se nespravedlnost a arogance jejich jednání vzbudí u poddaných oprávněnou podrážděnost a přirozený odpor k návrhům, rozkazům a přáním těchto autorit. Autorit, jejichž nesmyslné požadavky hrubě zasahují do práv a povinností dotčených, bouřících se lidí. Naprosto identicky, jako v našem dětství.

Hloupost a ignorantství je výsadou i dnešní politické reprezentace.

  Kolaps zdravého rozumu a nárůst adekvátního nesouhlasu s postupem politické koncepce současného Systému. To je přesná definice problému, který se aktuálně řeší. Mnoho poctivých přemýšlivých lidí ještě neztratilo smysl pro spravedlnost a argumentační logiku. Arogance a nesmyslnost zaváděných pravidel dnešních vládnoucích autorit je dohnala k projevům zcela přirozeného odporu, jako v předchozích dvou případech. Lidé se začínají bouřit.

  V historii to není nic neobvyklého. Lidová povstání byla ve středověku celkem běžným jevem, pražskou defenestraci známe všichni. Všemožné revoluce mají kořeny právě v nesmyslnosti a aroganci vládnoucího aparátu, v ignoraci potřeb ovládané společnosti.

  Funguje-li dnes nespravedlivý režim, který neslouží zájmům společnosti a poškozuje ji; režim, který pro svou aroganci a faleš nedokáže argumentovat se svými kritiky – takový režim je morálně a logicky odsouzen k zániku, stejně jako jeho historičtí předchůdci. Příkladů tzv. “demokratických” režimů, které se zhroutily po vnitrospolečenské krizi, je nemálo. Fungovaly špatně, ignorantsky a nerespektovaly nešťastné volání svých občanů. Vládli pouze pro sebe a naslouchali jen přáním a potřebám vnějších zájmů. Zájmům mezinárodního kapitálu, zájmům spekulativního trhu burzovního systému, z jejichž podpory “demokratické” loutkovlády přežívají.

  Právě proto se s finanční a ekonomickou krizí v “demokratických” zemích pravidelně ozývá hlasité svědomí národa. Nadvláda kapitálu v té době oslabuje svůj vliv na vnitřní politiku. Parlamentní korytářská galerka jen těžko čelí argumentům nespokojených občanů, jen těžko odolává pravdě. Na “demokratickou” scénu potom přicházejí totalitní praktiky: zákazy shromažďování, omezování svobody slova, potírání opozice. Ne v zájmu občanů a společnosti, ale v zájmu zachování prohnilého a zkorumpovaného režimu, který poskytuje pokryteckým, arogantním a nezodpovědným prospěchářům nárůst hodnoty ega a výše jejich konta. Příživnictví je totiž páteří celého “demokratického” systému.

  Jsme tedy součástí rodiny, kde vedoucí autorita je sobecká a pokrytecká. Jsme součástí rodiny, kde vedoucí autorita lže, podvádí a citově vydírá své příbuzné, kde v touze po zajištění vlastních zálib a potřeb žene rodinné příslušníky vědomě rovnou cestou do záhuby. Jsme součástí české rodiny, kde je psychický teror na denním pořádku a trpí jím většina našich soukmenovců, českých občanů. Naší povinností je postavit se příkoří na odpor. Ve jménu pokrevní solidarity, ve jménu zodpovědnosti k celku, ve jménu lepší budoucnosti pro naše rodinné příslušníky české, evropské společnosti, ve jménu lepší budoucnosti pro příští pokolení.

  Vidíme-li zcela evidentní pokrytecké jednání vládních představitelů, mluvících lživě o jakési “demokracii”, kterou by ani sami nedokázali definovat; vidíme-li, jak jsou nespravedlivě protěžováni nepřátelé naší společnosti, jak je vzýván parazitismus, jak je vzýván kulturní, morální a fyzický rozklad společnosti; potom je třeba jednat tak, aby došlo k důrazné nápravě stavu věcí. Je třeba jednat tak, aby negativní vlivy dneška byly zcela eliminovány. Je třeba jednat tak, aby byl zajištěn přirozený rozvoj společnosti. Každý inteligentní a spravedlivý člověk to musí uznat, každý inteligentní a spravedlivý člověk to musí pochopit.

  Ano. Máme nejen ústavní právo se bouřit. Máme také přirozené právo na odpor.
Máme přirozené právo na změnu režimu.

Demokracie znamená příležitost … pro parazity

Reklamy
%d bloggers like this: