Skip to content

Nacionalismus a národní socialismus

Některé názory na různých stránkách či diskusích stále naznačují, že někteří kamarádi si ještě neuvědomují, co vlastně chtějí. Je velmi příkladné, že stále existují ti, co otázku národní existence neberou na lehkou váhu a jsou ochotni se pro národ obětovat. Ti většinou sami sebe nazývají nacionalisty, či národními socialisty. Jsou tedy idealisty, či politicky uvědomělými aktivisty. Národní socialismus tedy není úplně to samé, co nacionalismus, a naopak. Jedno bez druhého však existovat nemůže.

Nacionalismus, česky “národovectví”, není politická ideologie. Je to ideál, založený na vědomí příslušnosti k danému “národu”, jehož jsme součástí, a tento ideál naše politické názory a politickou ideologii ovlivňuje. Je však nutné upozornit na tu skutečnost, že onen “národ” vznikl hlavně z lokálního patriotismu a z vědomí jisté etnické příslušnosti.

Za moravského nacionalistu-národovce se tedy může lehce označit Moravan, vědomý si své příslušnosti k moravskému etniku, stejně jako se za českého nacionalistu může označit Moravan, který uznává pouze abstraktní “český” národ a “moravanství” bere jako cosi v současné době nezávazného, druhořadého. Stejně tak se tedy nikdo nemůže zlobit na Hanáka, který se k “hanáctví” rád hlásí, ale oficiálně se v cizině prezentuje jako Čech. “Češství” chápe jako výše zmíněný neuchopitelný, abstraktní pojem, kterým vyjadřuje pouze svou lokální příslušnost k státnímu celku, jehož je součástí.

Každý rozumný člověk – v prvé řadě Hanák – musí ale také chápat, že Hanáci se nemůžou vyvíjet pouze v uzavřené ohrádce jako nějaká zvířata v Zoo, ale ke svému etnickému, i kulturnímu rozvoji potřebují vlivy zvenčí. Pokud by tomu tak nebylo, znali bychom Hanáky jen jako mírně dementní členy několika rodů, spících kdesi v lesních chatrčích. Tím, že se na Hanácko občas přivdá, či přižení jedinec s rasově stejným genomem, avšak jiného etnika, a Hanáci přebírají od vyspělejších sousedů kulturní a technické poznatky, přispívá toto k rozvoji jak hanáckých lidí, tak i jejich hanáckého území. Navíc, i Hanáci mají své místní dovednosti, o které se mohou s ostatními podělit.

Neuměl bych si však vysvětlit zcela nelogický a hloupý nápad člověka, který by Hanáky chtěl zavřít za neprostupnou hradbu, a prakticky je tak odsoudit k pozvolné záhubě, spojené se zdravotní a kulturní degenerací. Navíc, kde by je časem mohl vybít cizácký, neevropský nepřítel. Jako hanácký nacionalista tedy musím pro zdárnou a bezpečnou budoucnost volit národní socialismus – politickou ideologii opravdového nacionalismu.

Pokud chceme mluvit o českém národu, musíme ho brát jak ve smyslu územního, tak etnicky různorodého. Bránit tedy násilím jeho rozvoji, či ho vidět dokonce jako něco neměnného, konstantního, je pouze blud, kterému se Příroda dříve či později vysměje.

Jelikož nikdo nemůže popřít, že čas jde stále kupředu a spolu s ním i vývoj veškerého života na Zemi, je zcela nelogické a hloupé, se tomuto vývoji bránilo zuby nehty, aby se bránilo úzkostlivě Přírodě.

I dnes se však najdou lidé, kteří takto hloupě a nelogicky uvažují, kteří takto brání Přírodě v její přirozenosti. Na jednu stranu přezíravě odmítají existenci Hanáka i Moraváka, a vidí sobecky pouze “Čecha” – tedy abstraktní pojem, který je těmto lidem však pojmem absolutním – a tohoto “Čecha” chtějí zcela nepokrytě do neprodyšné ohrady uzavřít, k jeho jisté záhubě.

Mají totiž náš národ, složený z potomků keltských a germánských kmenů, Chodů, Charvátů, Pšovanů, Doudlebů, saských a bavorských, slezských a pruských Němců, rumunských Valachů, Moravských Slováků, těšínských a slezských Poláků, potomků Vlachů – Italů, ale i Slováků, Maďarů, Rusů, Řeků, potomků Švédů a Francouzů, Hanáků, Moravanů a konečně i potomků českého kmene – tento náš lid, náš abstraktní, neuchopitelný národ mají za něco hloupého, pitomého a nesoběstačného, za něco rasově bezcenného a chabého, za absolutně kulturní a sociální nulu. Mají nás za něco, co se musí zavřít za dveře, aby se to nedostalo do styku s čímkoliv zvenčí.

Snad nejjasnějším důkazem tohoto přístupu k nám – obyčejným lidem evropského původu, žijících ve střední Evropě – je jejich postoj k záchraně našeho lidu od německé Říše, před necelými sedmdesáti lety.

To, že bychom nežili v uzavřené ohradě, ale stali bychom se součástí vyššího a vyspělejšího územního celku – tak jako Hanácko, Slovácko, Slezsko či Morava – je pro tyto jedince představa krajně nepřijatelná. To, že bychom se dál rozvíjeli, za přispění kultury, která tu naší ovlivňovala už minimálně od dob svatého Václava – tedy v době vyhlášení Protektorátu už více jak tisíc let – jim přijde také nelogické. I nadále bychom přijímali kulturní vlivy z příbuzné kultury německé, bez vlivů zhoubných – tedy židovských, zednářských a bolševických – a stejně, jako je Hanácko, Slovácko a vůbec celá Morava i část Slezska součástí české říše dnes, byli bychom my dnes součástí Říše německé. Stejně, jako za vlády germánského-německého císaře Karla IV., a jeho Říše římské..

Jak tedy bylo asi tehdy v Protektorátu mladému Hanákovi, či Moravskému Slovákovi, když se zbavil strachu o svou budoucnost, když viděl, jak celá žido-zednářská politika spolu s bolševickým vlivem měla zmizet v nenávratnu a deptající nejistota, co bude zítra, se změnila v jistotu? Jistotu práce, jistotu odměny za práci a jistotu toho, že svým dílem pomáhá budovat lepší svět pro své děti.

Jak bylo asi tehdy Hanákovi, či Moravskému Slovákovi středních let, když viděl, jak díky úsilí Židů z celého světa, jejich zednářských poskoků a politických naivních pitomců – zavíračů do ohrádek – dekadence opět zvítězila? Kdy se jeho živobytí stalo “vykořisťujícím” a bylo mu sebráno? Jak vnímal, že jeho děti byly zavřeny v ohrádce, kde se jim německá kultura zajisté vyhnula, kde se však z lidí stali pokusní králíci židovského marx-leninismu, kde “vše bylo všech a lid si vládl navzájem” ?

Jak je asi dnes starému Hanákovi, či starému Moravskému Slovákovi, vidí-li svá vnoučata v zajetí kapitalistického konzumu, bezduchých počítačových her, alkoholu, drog, kulturní a morální negramotnosti, v zajetí židovských vlivů dekadence, antievropanství a neevropské multi-kulti propagace? Když vidí u nich doma plakáty s negrovskými rasisty, kteří se stávají modlou jeho vnoučat a vzory nejen pro oblékání, ale i pro jejich chování?

Cítí onu “zářnou svobodu”, kterou jim “hrdinové-odbojáři” vybojovali zpět od “zlých Němců”??

Kamarádi a kamarádky – za Hanáka či Moravského Slováka si dosaďte sami sebe. Všichni jsme zde, ve střední Evropě, potomky všech možných různých evropských etnik, smíseni různou krví, keltskou, germánskou, slovanskou, českou či moravskou, valašskou či slovenskou a dalších, už o něco výše jmenovaných. Nikdo z nás nevlastní čistokrevně český rodokmen až do dob bájného, mýtického kmene Čechů, keltských to Bójů. Jsme tedy příslušníci “národa”, skupiny složené vývojem a chodem času v určitý celek, který však nezamrzne v čase a vývoji. I nadále má předurčeno se kulturně a etnicky rozvíjet, nezůstat strnule v uzavřeném světě zamčené ohrádky, s uzavřeným genofondem.

Pokud si vezmu za ženu Slovenku, nespáchám nic zlého proti Přírodě, stejně jako sňatkem s Němkou. Zachovám tak i nadále středoevropský ráz našeho etnika, etnika evropského. Myslet si, že uzavřený chlév zajistí našemu lidu přežití na věčné časy, je pro každého skutečného nacionalistu a národního socialistu myšlenkou zcela naivní a hloupou.

Jak je tedy asi dnes obyčejnému starému Čechovi, který se musel dívat, jak se postupně vyplňují proroctví opakovaná stále dokola německou i českou národně socialistickou propagandou, o zkáze Evropy jak za bolševismu, tak za žido-zednářského kapitalismu? Jak se dnes cítí starý člověk, který se musí dívat na svá vnoučata, vychovávaná k imaginární představě kapitalistických lepších zítřků v multi-kulti světě, které už dnes berou za své?

Pro starého člověka, i pro nás – národní socialisty – je to pohled identický. Víme přesně, co národní socialismus předvídal a před čím varoval, pokud nebude vyhrán rozhodující boj s největším nepřítelem lidstva. Víme, stejně jako ten starý rozumný člověk, že současná politická linie je ona cesta do pověstných pekel, kterou se tehdy snažil zvrátit Adolf Hitler. Víme, že za tento stav může žido-zednářská moc, která svou první dějinnou bitvu s evropským člověkem vyhrála a udržela ještě na čas osud světa v jejích rukou.

Víme ale také jedno. Nacionalismus nezemře, stejně jako jeho politická idea – národní socialismus. Myšlenka národního socialismu je věčná, tak jako je věčná Příroda. První bitva dopadla vítězně pro nepřítele. Odkryl nám však všechny své karty, a tím sám sebe dostal do pozice bacilu, na který už je znám lék. My, dnešní národní socialisté, jsme pokračovateli veliké ideje, která chce svět zbavit moru, který systematicky hubí naší civilizaci. Nezničili nás tehdy, nezničí nás nikdy!

Proto každý, kdo chce přispět k budování Nové Evropy, nechť přiloží ruku k dílu a použije všechny své schopnosti a odhodlání, k boji za svobodu pro svůj národ, stejně jako za svobodu pro celou naší Evropu. Naše vítězství v budoucnu je tak jisté, jako nesmrtelnost osobnosti Adolfa Hitlera a jeho světového názoru – jeho Národního socialismu! Podpoř ho i ty – za národ, za Evropu – za přežití naší civilizace!

%d bloggers like this: