Skip to content

Revizionismus

Revizionisté se poprvé objevili v Americe po první světové válce. Postupně se toto označení vžilo pro všechny, kdo chtějí nějakým způsobem „revidovat“ dějiny. Tato revize se často ukáže jako skutečný obraz historie, ale do té doby ji v cestě stojí nejen státní aparát, ale také lidé, kteří jsou o pravdě daného historického mýtu tak přesvědčeni, že neváhají revizionisty napadnou pouze slovně, ale i fyzicky. V lepším případě pouze někteří lidé brání šíření této literatury (například knihu Zamlčené dějiny českého revizionisty Tomáše Krystlíka odmítla některá knihkupectví prodávat jako protičeskou) v horším je pak revizionismus různých historických skutečností znemožněn zákonem, který za revizi (kterou tento zákon a jeho prosazovatelé zvou popíráním) trestá nejen peněžní pokutou, ale leckdy také mnoha lety vezění.

V naší demokratické zemi není situace jiná. Česká společnost (a historie) je plná vžitých mýtů, které započaly za národního obrození a byly propagovány během první republiky par exellence. Například tedy český revizionismus se ve velké míře soustředí na období Protektorátu Čechy a Morava, první republiky, téměř zapomenuté republiky druhé a třetí atd. Tyto díla pak boří dlouho vžité mýty. Na toto téma u nás píše mnoho autorů (a taktéž několik autorů v zahraničí), mezi všemi zmiňme velmi dobrý projekt Náš směr, který většinu svých publikací věnuje česko-německému soužití a období Protektorátu Čechy a Morava.

Zatímco revizionismus většiny historických skutečností je povolen (nebo tolerován), existuje jedna událost v dějinách lidstva, o které se svobodně debatovat nesmí. Jak mnozí z Vás správně tuší, mluvím o holokaustu—události, která formovala celé poválečné období a významně zasahuje do našich životů i dnes. Přesto se o této události nesmí mluvit. Nikdo nesmí ani na chvíli pochybovat o čemkoliv, co se mělo během holokaustu stát, pokud to nemá z “vyšších” míst dovoleno a i tehdy se pouští na tenký led.

V naší zemi se bohůmžel problematice revizionismu holokaustu věnuje pouze portál Zvědavec (jehož provozovatel V. Stwora byl za tento zločin několikrát stíhán) a to dost okrajově. Proto bych chtěl na toto téma přinášet více článků a hlavně překladů zahraničních autorů. Tato stránka slouží k prostému shrnutí některých revizionistických pohledů a také odkazuje na některé články na těchto stránkách, za žádnou cenu si neklade za cíl cokoli ve spojitosti s holokaustem propagovat nebo popírat, pouze nabízí alternativní pohled na věc a dává prostor i druhé straně, jak se v demokratické společnosti sluší a patří. Stránky RO pouze sprostředkovávají materiály k rozšíření obzoru českého čtenářstva. Více článků naleznete v pravém sloupci v rubrice ‚Revizionismus‘. Pro více infromací o této problematice doporučuji navštívit zdejší sekci knihovny věnovanou právě publikacím revizionistických autorů, stejně jako oficiální literatury.

Nejdříve však lehký úvod pro neznalé:

Co to vlastně tedy ten holokaust vlastně byl?

Dnes se má obecně za to, že se národně socialistický režim v čele s Adolfem Hitlerem pokusil během druhé světové války vyhladit všechny tzv. podlidi — tedy nejen Židy, ale také Cikány, Slovany, homosexuály a další, přičemž právě vyhlazení Židů je zmiňováno nejčastěji a na ostatní etnika a skupiny se dost zapomíná.

Co revizionisté skutečně tvrdí?

Naprostá většina revizionistů (výjimka se bohužel najde všude) nevěří holokaustu v tom smyslu, že národně socialistický režim Německa nejenže nechtěl, ale ani se nepokusil vyhladit jakoukoliv skupinu obyvatel ve svých koncentračních táborech nebo kdekoliv jinde. Často můžeme slyšet, že revizionisté popírají např. koncentrační tábory, pronásledování Židů, některé zločiny ozbrojených složek Třetí říše apod. Samozřejmě záleží na autorovi, ale žádný seriózní revizionista nepopírá existenci koncentračních táborů v Německu či mimo něj; revizionisté nepopírají pronásledování Židů a jejich transporty do koncentračních táborů během války; a samozřejmě si jsou revizionisté vědomi válečných zločinů ozbrojených složek národně socialistického Německa, popřípadě dalších států Osy.

Někteří revizionisté zaujímají různá stanoviska, například někteří věří, že skutečně k holokaustu dojít mohlo, avšak v menší míře než se tvrdí (zemřelo méně než 6 milionu Židů); někteří pouze zpochybňují způsoby vraždění (nemožnost používání plynových komor) nebo nezaintresovanost některých osob nacistického Německa (např. britský historik David Irving tvrdí, že Adolf Hitler o holokaustu vůbec nevěděl a vše bylo v režii vůdce SS, Heinricha Himmlera).

Dobrým úvodem může sloužit i tento stručný článek.

Stejně tak revizionisté nedůvěřují oficiálním číslům. Například číslo 6 milionů je považováno za přehnané. Vycházejí z toho, že naprostá většina autorů uvádí celkové číslo obětí kolem 5 milionů a k šesti milionů se občas pouze přiblíží. Rovněž je důležité zmínit, že všechna tato čísla stojí na odhadech, které revizionisté považují za nepřesné, zveličené a ničím nepodložené, což uznávají i někteří historici. Podle revizionistů nikdo nikdy tato čísla nedopočítával, po válce se prostě všude uváděl počet Židů o 6 milionů menší, což mělo být způsobeno hned několika faktory, které ortodoxní historici téměř nezmiňují: Němci podporovali emigraci Židů z Německa před druhou světovou válkou a dokonce v tomto úkolu spolupracovali se sionistickými organizacemi; mnoho Židů bylo Sověty evakuováno od frontových linií; na východní frontě bylo zastřeleno mnoho rudých komisařů, v naprosté většině Židů; naprostá většina Židů z Evropy po válce emigrovala do Spojených států či Izraele a naprostá většina z nich si poté i změnila jméno (například slovenský Žid Walter Rosenberg po válce známý jako Rudolf Vrba). Podle revizionistů zemřelo tedy během druhé světové války v koncentračních táborech 300 000 – 800 000 Židů z důvodů nemocí, hladu, spojeneckého bombardování, poprav a lokálních masakrů (známy jsou hlavně masakry páchané pobaltskými národy po ústupu Rudé armády).

Jsou všichni revizionisté nacisty?

Častá mýlka je také označovat všechny revizionisty za nacisty. Tato mýlka pramení z faktu, že většina revizionistů holokaustu nemá tak zaujatý pohled na nacistické Německo (např. dokáže ocenit jeho jisté politické aspekty a úspěchy – vyrovnání se s nezaměstnaností, vědecký a technický pokrok, zavádění pozitivních sociálních změn ap.), aniž by však sklouzlo k naprosté glorifikaci a fetišismu. Revizionismus rozhodně není pouze záležitostí nacistů. Samotným zakladatelem revizionismu holokaustu byl francouzský antinacistický odbojář a socialista Paul Rassinier, který válku strávil v několika koncentračních táborech. Mezi revizionisty se počítá i několik komunistů a dalších levicově zaměřených autorů. Spousta autorů se pak hlásí k liberalismu (Američan Bradley Smith či přední francouzský revizionista Robert Faurisson).

Mezi revizionisty holokaustu (nebo mezi kritiky jeho zneužívání) patří dokonce i židovští autoři, třeba jako slavný Norman G. Finkelstein či ještě slavnější David Cole, který byl sionistickými extrémisty několikrát napaden a zbit, načež v obavě o svůj život odvolal svou práci a stáhnul se do ústraní.

Většina publikujících revizionistů jsou pak i vystudovaní experti svých oborů—odborníky na literaturu (Faurisson) počínaje a chemiky (Rudolf) konče. Či-li se nejedná výhradně o téma hlupáků či nacistů.

Proč revizionisté holokaust „popírají“?

Mnozí lidé si myslí, že revizionisté jsou poháněni nenávistí, antisemitismem, pocitem bílé nadřazenosti nebo z prostého přesvědčení o nacismu a tedy, že „holokaust nebyl, ale bude,“ jak se někteří hlupáci na internetu vyjadřují.

Revizionisty nevede k odhlanování historické pravdy nenávist, ale právě soustrast s oběťmi, která se v režii ortodoxní historie rozrostla na pouhou mašinérii o penězích a zkreslování minulosti, aby komusi vyhovovala. Jak bylo zmíněno výše, revizionisty jsou i Židé a Arabové (tedy Semité). Ve skutečnosti revizionisté chtějí svobodnou diskusi o holokaustu, aby mohli dokázat, že nebyl, a že se v mnohém jednalo o pouhou válečnou propagandu. Člověku se to sice moc nezdá, ale stačí, když nahlédneme na historii první války v Perském zálivu, tedy do období, kdy Irák (ještě za vlády Saddáma Husajna) napadl Kuvajt. Aby Americká vláda přesvědčila americkou veřejnost o vstupu do války, respektive svůj vstup do ní obhájila, vytvořila mýtus o „plynových komorách v Iráku, kde se plynují Kuvajťané a Židé“ a o „vraždění mužů, žen a dětí v Kuvajtu iráckou armádou,“ kdy mělo být „spousta novorozeňat vzato z inkubátorů a ponecháno smrti.“ Z původních 312 „doložených“ úmrtí novorozeňat zůstalo pouze na čísle 30, z čehož 19 zemřelo ještě před příchodem iráckých vojsk. Po pár týdnech se z celé této kampaně stala fraška. Opakovalo se zde to samé, co se stalo při druhé světové válce. Nový holokaust k ospravedlnění války, navíc s odkazy na holokaust původní.

Koncentrační tábory a rasové čistky jak známo hrály také významnou roly v napadení Srbska vojsky NATO.  Dnes se ví, přestože massmédia a politici zapletený do rozbití Jugoslávie se stále snaží mlžit, že to nebyli Srbové, kdo páchal v Kosovu genocidu a etnické čistky, ale muslimští Albánci, kteří povraždili stovky lidí a stovky jich rozprodali na orgány.

Další případy válečné propagandy jsou známy z první světové války, kdy Spojenci obviňovali Centrální mocnosti z usekávání ručiček belgických dětí, ukřižovávání francouzských válečných zajatců apod., teprve počátkem 21. století britská vláda oficiálně uznala, že šlo o propagandu.

Z nedávné minulosti můžeme jmenovat konflikt v Libyi, kdy byl libyjský diktátor Kaddáfí a jeho Zelení obviňováni z genocidy a masakrů, jen aby se postupně zjistilo (a massmédia o těchto skutečnostech radši nehovoří), že to jsou právě povstalci a tzv. přechodná vláda, která páchá většinu zvěrstev. O podobném precedentu jsme se mohli přesvědčit v útoku na Irák, kde se měly nacházet zbraně hromadného ničení, které se nikdy nenašly, nepočítáme-li několik zahrabaných starých stíhaček v irácké poušti.

Revizionisté tedy nabádají ke skepticismu a zdržení se unáhlených rozhodnutí, dokud nebudou takovéto zvěsti řádně prošetřeny, abyse předešlo agresivním útokům. Revizionisté tedy neusilují svou revizí o nenávist, či povyšování jedněch lidí nad druhé, ale jsou přesvědčeni, že tyto a jim podobné teorie (jako „zbraně hromadného ničení v Iráku, či Tonkinský záliv ve Vietnamu) jsou pouze propaganda, štvoucí jedny proti druhým a podporujícím tak válku, proti které revizionisté vystupují

Je dobré také zmínit, že také ortodoxní Židé, Arabové a další vidí v holokaustu jedinou skutečnou záruku pro existenci státu Izrael. Jediném demokratickém státě světa, který dnes fakticky svou státní politikou diskriminuje člověka na základě rasy, a který páchá genocidu na Palestincích, původních obyvatelích tohoto regionu. W. Rubinstein kdysi řekl: „Holokaust je meč a štít Izraele.“ A měl naprostou pravdu. Následně vše co Židé v Izraeli dělají upírají jiným národům, hlavně evropským.

Jaké důkazy pro svá tvrzení revizionjsté mají?

Stejně jako ortodoxní historici tak i revizionisté mají plný rukáv studií, výzkumů a odborných prací. Například v osmdesátých letech při Zündelových procesech vypracoval Fred Lechter zprávu o plynových komorách, která však byla odmítnuta pouze proto, že Lechter nemá v tomto oboru titul (přestože pro americkou vládu několik plynových komor postavil). Po něm přišel Němec Germar Rudolf, vystudovaný chemik se zářnou budoucností, který sám vypracoval na téma plynových komor studii, kterou museli uznat za věrohodnou i další chemici. Ortodoxními historiky—popř. neznalou veřejností—však není radši vůbec zmiňován, protože doposud nikdo jeho práci v podobné studii nenapadl. Závěry obou pánů pak potvrdila expedice univerzity v Krakově pod vedením správce Osvětimského muzea Franciszeka Pipera. Podobných případů se najde spousta a odborníci z řad revizionistů vypracovali o mnoha aspektech údajného vyvražďování Židů minimálně jednu vědeckou studii.

Právě argumenty revizionistů na těchto stránkách zveřejňuji, takže stačí prolistovat knihovnou nebo danou rubrikou. Pro více informací stačí navštivit jednu z revizionistických stránek, kterých internet nabízí nespočet.

Revizionisté neustále volají po debatě a společných konfereních s ortodoxními historiky. Místo toho jsou však pronásledováni, vězněni a biti. Pokud je skutečně holokaust takovou neotřesitelnou historickou skutečností, proč v posledních více než 60 letech nebyla žádná veřejná a svobodná diskuze na téma holokaustu, namísto rozšiřování zákonů proti revizonistům?

* * *

A některé nejobecnější samostatně zpracované otázky:

Co vyhublí vězni? To asi sehnali herce s anorexií a řekli jim ať zapózují před kamerou.

Ne, jsou to vězni nakažení tyfem. V koncentračních táborech vši šířily nemoc zvanou skvrnitý tyfus (obdobně jako např. při 1. světové válce, kdy na tuto nemoc zemřelo nespočet lidí). Kvůli této nemoci byli vězni po svém příchodu do koncentračních táborů oholeni—někteří ortodoxní historici mají za to, že stříháním vlasů poháněli Němci svou výrobu peřin a kabátů, pro toto tvrzení ovšem neexistuje žádný důkaz—a umyti v údajných plynových komorách, které jsou ve skutečnosti sprchami.

Němci dodávali do svých táborů prostředek s názvem Cyklon B (mimochodem, i dnes se v naší republice vyrábí, ovšem pod jiným názvem), který používali k hubení vší ve skutečných “plynových komorách,” komorách dezinfekčních, které se skutečně dochovaly a i dnes v nich lze najít silné stopy Cyklonu B. Ke konci války byl často přísun těchto tabletek přerušen a ke konci války se úplně zastavil. Bez tohoto přípravku, lékařských zásob a s přeplněnými tábory na konci války se rozmnožovaly i vši a lidé začali umírat. Na kost vyzáblí vězni jsou právě oběti této strašlivé nemoci a někdy taktéž hladu, protože byl omezen i přísun potravin. Vězni s touto nemocí byli umístěni do nemocnice (např.  očitý svědek Wiesenthal) a léčeni. Například slavný „svědek“ holokaustu Anna Franková nezemřela v plynové komoře (kde podle svého věku měla podle ortodoxních historiků skutečně skončit), ale zemřela  (spolu s až 14 000 vězni) v táboře Bergen-Belsen na tyfus v době, kdy už byl pod britskou správou.

V koncentračních táborech lidé skutečně umírali. Revizionisté se domnívají, že počet obětí je 300 000 až 800 000. Většina je obětí právě tyfu a hladu na konci války, kdy pod tíhou spojeneckého bombardování selhalo zásobování.  Veškeré německé komunikace byly v posledních letech války pod neustálým bombardováním, stejně jako města. Veškeré jídlo pak putovalo hlavně k civilnímu obyvatelstvu a k vojákům na frontách. Velký nedostatek potravin a léků tedy odnesly často právě koncentrační tábory. Několik set vězňů, kteří přežili hladomor v táborech na konci války, následně zemřelo po osvobození tábora chybou spojeneckých vojáků, kteří je okamžitě nakrmili.

Mimoto, existuje nespočet fotografií a filmových záběrů na vězně ve velmi dobré kondici—více zde.

*

Záběry z koncentračních táborů jsou tedy zfalšované? Důkaz?

Některé ano, některé ne. Mně na toto téma není známa žádná rozsáhlá studie, ale doporučuji si přečíst tento článek od Uda Walendyho. Jde tedy spíše o to, že jakékoliv fotografické důkazy holokaustu jsou přijímány naprosto nekriticky a bez zkoumání. Některé jsou i špatně interpretovány.

Uvedu příklad: Na záběrech z Buchenwaldu můžeme vidět „výstavu“ nacistické krutosti jako lidskou kůži s tetováním a lampu se stínítkem z lidské kůže. Na tyto objekty, které jsou dodnes předkládány jako důvěryhodný důkaz, nikdo krom revizionistů nepředložil studii. Víme, že podle židovských náboženských zákonů není tetování dovoleno a také víme, že tetováni jsou často kriminálníci a sběrem tetování na lidské kůži se zabývalo a zabývá mnoho lidí.  Navíc, kde bereme jistotu, že potetovaná kůže patří zavražděným vězňům nebo dokonce zavražděným Židům? Filmové záběry tedy nejsou důkaz. To samé je případ lampy se stínítkem z údajné lidské kůže, která se během Norimberských procesů ztratila. Záhadně byla objevena před pár lety ve Spojených státech, kdy o ní byla vydána kniha a majitel ji dokonce nabídl USHMM (United State Holocaust Memorial Museum), tedy největšímu muzeu svého zaměření, a to lampu odmítlo. Proč asi? Filmové záběry a fotografie mohou sloužit jako důkaz, jsou-li něčím dalším podloženy, což bohužel často nejsou.

Při zkoumání fotografií zachycující holokaust je nutné si rovněž uvědomit, že  přibližně u 95% fotografiích nevíme kdo je pořídil, kde, kdy a co přesně zachycují. Proto nelze fotografie chápat jako naprostý důkaz. Na více než polovině těchto fotografií nejsou přítomni ani žádní němečtí vojáci a jak nám dokazuje nejen Udo Walendy, na fotografiích, na kterých jsou, byli často vloženi, či byly použity materiály z americké nebo sovětské propagandy.

Jsou taktéž známy případy, kdy došlo k zfalšování fotografií, či jejich úpravě, aby pak podaly „hodnověrné“ svědectví o holokaustu. Údajně nejlépe zdokumentovaná událost v historii přece nepotřebuje podpořit padělky.

*

Takže je vše pouhopouhý výmysl několika lidí ? Myslíš těch pár tisíců, kteří svědčili a dalších pár stovek, kteří se ještě dožili dneška a mají na sobě stále fyzické náznaky utrpení?

Ne, opět jeden z příkladů ortodoxního přehánění. Byly pořízeny rozhovory s tisíci vězni koncentračních táborů, ale jen málo z nich se skutečně nějak více zmiňuje o vyhlazování a ještě menší část z nich je citováno ortodoxní literaturou. Samozřejmě, mnoho z nich vylíčilo své strasti a utrpení během života v těchto táborech, ale mnoho z nich také potvrdilo, že  pouze pracovali, navštěvovali táborová divadla apod. Malý zbytek jsou skuteční  očití svědci. Naprostá většina těchto tzv. „očitých svědků“ holokaustu nikdy nic neviděla. Vše o čem mluví jsou buď skutečně jejich zážitky (někdy lehce přehnané, nezřídka opsané od jiného svědka) a nebo něco, co slyšeli od známého, který „měl určitě pravdu, ale bohužel už zemřel.“ Očití svědci, kteří u všeho byli a vše viděli se radši revizionistům vyhýbají, protože by zřejmě byli zahnáni do kouta jako slovenský Žid Rudolf Vrba (během války utekl z Osvětimi, osobně byl přítomen plynování za dozoru H. Himmlera) při Zündelových procesech, kdy musel neochotně přiznat, že velkou část toho co viděl si vymyslel a nebo slyšel od přítele, který již nežije, a že vše co napsal, je pouze literárním vyjádřením, tedy fikcí. Potom to svém fiasku se radši už k druhému Zündelovu procesu nedostavil, stejně jako ortodoxní historici, např. Hilberg.

Svědectví jsou pak často extrémně přehnaná a smyšlená takovým způsobem až to bije do očí. Některé výmysly (či pokusy o obohacení se-např. zde) jsou odhaleny na základě pečlivých studií holokaustu. O některých těchto svědcích jsem psal: Misha Defonseca, Moshe Peer, Herman Rosenblat, Elie WieselSimon Wiesenthal a další a další budou přibývat.

Ještě nutno dodat, že právě na svědectvích očitých svědků stojí téměř celý holokaust. Někteří historici dokonce citují z knih usvědčených lhářů! Když pak revizionisté požadují fyzické důkazy jsou pouze odkázáni na očitá svědectví, kterých je mnoho, a která „zaručeně nelžou“. Kdybychom citovali židovského experta na Osvětim van Pelta, tak 99% toho co víme o Osvětimi nelze nijak fyzicky dokázat. Proč? Protože většina věcí co víme je založena na výpovědích svědků a jak van Pelt říká, ti se často mýlí a nepodávají hodnověrná svědectví. Přesto nikoho neznepokojuje, že nejstrašnější masová vražda v dějinách lidstva, holokaust, postrádá důkazy jak o vražedné zbrani, způsobu vraždy, tak obětech této vraždy. Jen očití svědci, kteří si často protiřečí, zůstávají.

Co se týče výpovědí strážných, můžeme podle případu Rudolfa Hoesse, velitele tábora Osvětim, který byl stejně jako mnozí další ke svému přiznání donucen mučením, konstatovat, že je nelze brát jako nezvratný důkaz. Další zajímavostí je případ velitele pracovního tábora Treblinka Franze Stangla, který v jednom soudním procesu v 70. letech poskytl své svědectví o deseti tisících mrtvých válejících se dnem i nocí v Treblince, aby byl dalšího dne nalezen oběšený ve své cele. Náhoda? Zřejmě ne, když se dodnes nejenže vyhlazovací tábor Treblinka nenašel, ale nenašly se ani údajné oběti v něm zavražděné.

V souvislosti s vynucenými přiznáními doporučuji přečíst toto.

*

Co plynové komory a další důkazy, ty neexistují?

Jak jsem psal výše, plynové komory byly podrobeny několika revizionistickým studiím a neuspěly. Díky Davidu Coleovi už dnes napříkald víme, že plynová komora v Osvětimi I je sovětská „rekonstrukce“ a dnes už padá podezření z podobné „rekonstrukce“ i na krematoria.

Po plynování milionů lidí nezůstaly žádné pozůstatky—kosti, zuby, prostě nic. Pokusů o vykopávky údajných masových hrobů bylo velmi málo. Například bylo provedeno zkoumání týmem australských expertů na území údajného vyhlazovací tábora Treblinka, po kterém nezůstalo absolutně nic. Experti nic nenašli, ani sebemenší důkaz toho, že by vyhlazovací tábor Treblinka kdy stál (neplést s pracovním a tranzitním táborem Treblinka).

Podle revizionistů neexistují pro další údajné plynové komory žádné fyzické důkazy, stejně jako pro údajná plynová auta, systémy pro vraždění elektrickým proudem, parou a tankovými motory. Revizionisté ve svých studiích prokázali, že tyto způsoby byly buďto neuskutečnitelné a nebo pro ně nenašli žádné důkazy.

Zde bych si dovolil odbočit:

Evoluce holokuastu

Po odhalení holokaustu světu se tvrdilo, že Němci dělali ze svých obětí stínítka na lampy, mýdlo, že z výroby kabátů (z chlupů a vlasů obětí) a zlatých zubů financovali po dva roky celou válku. Také se tvrdilo, že Němci vraždili své oběti plynem (na území Německa—tvrdili západní Spojenci), parou (na území Polska—tvrdili Poláci) a elektřinou (na území Polska—tvrdili Sověti). Všechny tábory měli být vyhlazovacími. Na konci 60. let se na západě potichu došlo k závěru, že neexistují důkazy, že by skutečně některý ze západních táborů byl vyhlazovacím a tak se tedy za vyhlazovací prohlásily pouze tábory na území Polska, kam se v té době stejně nikdo dostat nemohl, aby je prozkoumal. Postupně se ustálilo, že Židé byli vražděni pouze plynem a to pouze v šesti táborech a několika plynových autech.

Čísla obětí se také snižovala. Od milionových čísel k dnešnímu číslu 6 milionů, které média omývají stále dokola, i přesto, že i ortodoxní historici kalkulují s 5 milionovou variantou.

K poslednímu snížení počtu obětí došlo zhruba před 20 lety v táboře Osvětim (speciální článek s počty obětí tohoto tábora naleznete zde) z počtu 4 milionů na 1,1 milionu. Za tento akt byli roky před tím revizionisté biti, pronásledováni a vězněni a nyní se to stalo oficiální! A co je ještě zajímavější—celkový počet obětí se nesnížil absolutně vůbec. Jen se v Osvětimi vyměnila památeční deska. Trochu divné, že?

*

Proč tedy byli lidé zavíráni do koncentráků a proč je na konci války nepropustili, když situace byla tak špatná?

V koncentračních táborech bylo mnoho lidí, každý kvůli něčemu jinému.

Například z počátku se do táborů zavírali převážně komunisté, respektive jejich vůdci, často právě židovského původu, zatímco běžný příznivec komunismu, či jejich volič přijal nový režim. Následně se do táborů dostali homosexuálové, pacifisté, svědci jehovovi a s příchodem války i všechna opozice, tedy i Židé. Proč právě Židé? V německých očích byli právě Židé hlavní strůjci války a jejich loutkové vlády v Evropě šli Německu po krku, Němci si tedy nemohli být ani svými Židy jisti a proto je přesouvali. Mnoho Židů bylo také přesunuto kvůli hrozícím pogromům—mnoho však zůstalo ve službách Německa nebo na svobodě.

Koncentrační tábory sloužily i jako vězení pro zločince všeho druhu. Spousta vězňů byla z táborů propuštěna (Osvětim nevyjímaje). Dále byli do táborů zavírány osoby štítící se práce, tedy povětšinou Cikáni.

Němci taktéž, ve spolupráci s různými sionistickými organizacemi, chtěli dostat Židy z Evropy (s touto myšlenkou si v té době pohrávalo více zemí, nejen Německo). Zde se počítalo s několikerým řešením. Nejprve na Madagaskar a během války se nejrealističtěji tvářila Palestina a nebo některá z oblastí v Rusku (kde už v té době existovaly plány na židovskou sovětskou republiku). Koncentrace evropských Židů by tedy celý přesun usnadňoval. Opět je potřeba připomenout, že Němci nejenže dovolili, ale také podporovali emigraci Židů z Německa jak do Palestiny, tak do zámoří, už před válkou.

Někdo by se mohl podle toho co bylo řečeno výše zeptat, proč hladovějící vězně  na konci války z táborů nepustili? Protože by to vše jen zhoršilo. Německá města a komunikace doslova zmizela z povrchu Země. Německé civilní obyvatelstvo trpělo hlady, nedostatkem lékařského vybavení, bojem a samozřejmě pod rukama přicházejících okupantů, zvláště Sovětů. Vypustit do této situace vězně koncentračních táborů, často nakažených tyfem a dalšími nemocemi, a často dychtící po německé krvy jak nám dokázalo osvobození tábora Dachau, by změnilo i ty poslední místa, kde se německé administrativě dařilo udržet pořádek, v chaos.

Také se často nezmiňuje, že koncentrační tábory nevymysleli Němci, ale Britové během Búrských válek, kdy do těchto táborů soustředověli afrikánské civilisty, zejména pak ženy a děti. Mnoho jich v těchto táborech zemřelo, čímž donutili Búry ke kapitulaci. Během druhé světové války zřídila koncentrační tábory i vláda Spojených států pro svou japonskou menšinu. Nemluvě o systému gulagů v Sovětském svazu.

Vězni v německých koncentračních táborech museli denně 8 hodin pracovat v lomech nebo továrnách, vedle kterých byly tábory zřizovány.

*

A co pochody smrti?

Podle revizionistů prostá evakuace vězňů. Když se Sověti blížili k táborům, dali Němci vězňům na vybranou jestli chtějí jít s nimi nebo počkat na osvobození. Mnoho vězňů skutečně šlo, včetně například Anny Frankové či Elieho Wiesela. Ostatní vězni počkali v táboře na barácích, pokud byli nemocní tak i v nemocnici.

Spíše než pochody bych se zajímal o transporty na konci války. Považte — Německo na kolenou, každý kdo může je v předem prohraném boji za udržení Německa a přesto je vydán rozkaz vozit stovkami vlaků tisíce Židů z celé Evropy jen proto, aby se mohli vyvraždit. Zcela nelogické a navíc si těchto tisíců vagonů přecpaných Židy nikdo nevšiml.

*

A proč byla v táborech krematoria?

Na spalování mrtvol. Nebo si snad někdo myslí, že v koncentračních táborech nikdo nezemřel? Podle německých oficiálních údajů zemřelo v německých koncentračních táborech kolem 400 000 lidí (podle Červeného kříže 280 000). Museli být tedy někde spalováni, zvláště, když neustále hrozilo nebezpečí různých nemocí, zvláště pak tyfu. Máme k dispozici i německé záznamy o množství uhlí dováženého do táborů, které nijak nenaznačují pálení enormního množství těl. Svědek Elie Wiesel sice přišel se svým spalováním v otevřených jamách (v jeho podání se jednalo o spalování zaživa), ale protože byl vězněn v Osvětimi, kde je metr pod povrchem podzemní voda (což několikrát vyústilo v záplavy, které do tábora přinesly vši) stává se toto tvrzení zcela absurdním.

*

Koncentrační tábory byly často vybaveny mnoha kuchyněmi, nemocnicí (kde často sloužili židovští lékaři), knihovnou, bazénem, sportovními hřišti, divadlem, bordelem, poštou a mnoha dalšími zařízeními, kde vězni platili táborovými penězi.

Kdybychom hledali v dílech tehdejších vůdců, třeba v Eisenhowerově Crusade in Erupe (559 stran), Churchillově  Second World War (4 448 stran) nebo de Gaulleově Mémoires de guerre (2 054 stran) vydaných v poválečných letech, tak v nich nenajdeme žádnou zmíňku o vyhlazování Židů. A to Eisenhower koncentrační tábor minimálně při jedné příležitosti navštívil.

***

Hledáte-li více informací, musím vás odkázat na knihovnu, kde najdete snad všechny revizionistické práce doposud přeložené do češtiny, či slovenštiny.

Na těchto stránkách budu v probírání argumentů revizionistů a popř. „oficálního pohledu“ (který doufám všichni pečlivě známe) pokračovat a dám prostor oběma stranám, jak se v demokratické společnosti sluší. Opakuji: Opakuji, RO nejde o propagandu nebo popírání čehokoli, pouze zprostředkovat alternativní pohled a zpřístupnit argumenty druhé strany. Prozatím doporučuji články, na které jsem nikde výše neodkázal, a které určitě stojí za přečtení:

Kolik vlastně bylo holokaustů? — velmi zajímavá odhalení o nečem, co vám média nikdy neukáží.

Jak Židé vyhlásili Německu svatou válku — jak Židé chtěli válku proti Německu.

Protokol z Wannsee — rozbor údajně neotřesitelného dokumentu zachycující plánování vyhlazení evropských Židů.

Neuvěřitelné video z koncentračních táborů — video, které vám ukáže tábory tak jak jste o nich neslyšeli.

Holokaust v číslech:

Holokaust jako celek – podle Rummela, 6 milionová cifra, 11 milionová cifra.

Jednotlivé tábory – Osvětim, Mauthausen.

Revizionistické stránky

CODOH

CODOH fórum

Inconvenient History blog

Elie Wiesel Cons The World

Nazi Gassings

IHR

Air Photo Evidence

Robert Faurrison blog

Scrapbookpages blog

Winston Smith Ministry of Truth

Jan27

Revizionisté

Za zločiny revizionismu je v různých zemích světa drženo ve vězení k dnešnímu dni několik revizionistů, kteří se provinili pouze vyslovením názoru a svobodným myšlením:

Wolfgang FRÖHLICH – JVA Stein – Steiner Str 4 – 3500 Kreims-Stein / Wachau – NO – RAKOUSKO

Horst MAHLER – Anton Saefkow Allee 22 – 14772 BRANDENBURG/HAVEL – NĚMECKO

Pedro VARELAC P Can Brians 1 – Modulo MR1 – Celda 109 – Larga 1er. Piso – Apdo. Correos 1000 – 08760 Martorell – Barcelona – ŠPANĚLSKO

Axel Möller – JVA Stralsund – Franzenshöhe 12 -18439 STRALSUND – NĚMECKO

Reklamy
%d bloggers like this: