Sávitrí Déví – Na věky věků – 1918

Překlad první kapitoly knihy Na věky věků od Sávitrí Déví.

Na konci první světové války je Německo v zuboženém stavu, zmítáno vnitřní revolucí je nuceno kapitulovat. Adolf Hitler se o kapitulaci Německa dozvídá 10. listopadu v nemocnici, kde si léčí oči zasažené bojovým plynem. Zpráva o kapitulaci ho naplní zoufalstvím, ale vede ho nakonec k důležitému rozhodnutí – „stanu se politikem!“ Sávitrí v první kapitole popisuje Hitlerovo zoufání si, ale ví, že z něj vyjde jako budoucí Vůdce árijského lidstva, kterého bude moci nábožensky uctívat.

„Es war also alles umsonst gewesen. Umsonst all die Opfer und Entbehrungen, umsonst der Hunger und Durst von manchmal endlosen Monaten, vergeblich die Stunden, in denen wir, von Todesangst umkrallt, dennoch unsere Pflicht taten, und vergeblich der Tod von zwei Milionen, die dabei starben.“[1]

• Mein Kampf

Buď pozdraven, Vznešený, kterého jsem nikdy neviděla; stvořiteli nového světa — můj Vůdce!

Od úsvitu Času jsem Tě v neustále touze hledala, já, neumírající Duše vyššího lidstva, silná a spravedlivá. Hledala jsem tě ve vyhnanství, v otroctví a hanbě, neschopna zapomenout na slavný osud, který mi navzdory všemu náleží. Od věku k věku, na cestě vedoucí k jisté smrti, otáčela jsem se a rozjímala o věčném snu; a celé mé bytí poskočilo ke Spasiteli a Pánu, který tam nebyl, ale který jednoho dne přijde, osvobodí mě a vrátí mi křídla mládí; k Tobě, milovaný Vůdce, Jehož jméno ještě nikdo neznal.

Kdy přijdeš? Uplynuly stovky let; nová Království povstala a bojovala a v mlze[2] času pomalu vadla; bohové měnili svá jména. Jedno však přetrvalo: nezkažený proud božské krve v žilách bohy vyvoleného lidu[3] a nejasné vědomí velké povinnosti, kterou měli splnit. Kdy přijdeš? Od věku k věku, v hlubokém spánku hojnosti, Tě znovu a znovu volám. Ale jasné nebe bylo mrtvé a němé.

Když bylo opět vše ztraceno, když vše leželo v prachu, když písně nenávisti ozývaly se přes posvátný Rýn, tehdy jsi přišel — nepoznán; sám; z oněch milionů, které očekávaly Tvůj návrat; jen jeden z nich a zřejmě nic víc; ale jeden z nich, v němž[4] zrazení bohové Árijství žili a trpěli a zářili; jeden z nich, v jehož hlase měl brzy promluvit hlas vznešeného Plemene mrtvých hrdinů; a jeden z nich, v němž měli vyvolení páni světa, bratři nesmrtelného Mládí, Baldura Spravedlivého, brzy oslavovat svou vlastní nepřemožitelnost. Můj Vůdce — náš Vůdce —, byl tam někde, nepoznán, ležící v bolestech. Nebyla to však muka těla — šílená muka Tvých hořících očí, oslepených jedovatým plynem —; nebyla to ani krutá hrozba možné věčné noci, která v agónii svírala tvé srdce. Byla to zpráva o zradě Tvé země, ponížení z kapitulace, a pomyšlení na všechny, kdo nadarmo dali své životy v oněch čtyřech dlouhých letech. Ach, jak Tě vidina jejich každodenní oddané oběti pronásledovala za bezesných nocí!

Tys ležel v duševních mukách tisíckrát strašnějších než jakákoli muka tělesná. A z Tvých oslepených bolavých očí se valily slzy bezmocného hněvu, slzy nevýslovné hanby, bezmezné lásky a nenávisti.[5] Žádné srdce nebylo rozerváno tak jako Tvé velké srdce nad tragickým osudem milionů lidí, jejichž krev byla Tvou — a mou; neboť vskutku byla stejná: árijská krev.

Z hladu, sváru a ďábelského podvodu se na ponurém Východě formovala obrovská Mocnost. Zatímco na obou stranách Atlantického oceánu celý Západ v dětinském veselí tančil za zvuků opileckých melodií a urážel Tvůj poražený lid. Tam, na svém lůžku bolesti jsi slyšel ozvěnu jejich veselí.[6] Cítil jsi bodnutí nože jejich zlomyslného veselí stovky mil daleko, zatímco všude kolem Sebe jsi viděl jen hlad a zoufalství svého lidu a hořkost v kruté vzpouře proti nespravedlivému osudu, proti obviňujícím lžím celého světa.

A při tom pocitu a při tom pohledu se Tvé horlivé, krvácející srdce rozbuší větší láskou a větší nenávistí — láskou ke Tvému mučednickému Národu, Tvému většímu Já, na jehož životě jedině záleželo; bezmeznou láskou, pro niž by žádná oběť nebyla příliš velká, žádná cena příliš vysoká, kdyby za ni bylo možné koupit svobodu a vzkříšení; nenávistí k původcům katastrofy, k těm cizákům, jejichž lstivost a bohatství dlouho klamaly a podplácely celý nevědomý svět a obrátily Západ proti nejlepším ze svého vlastního těla a krve.

A láska a nenávist z Tebe udělaly Člověka, kterým ses měl stát — dlouho očekávaného Vůdce. Svět měl brzy spatřit, jak je skrze Tebe Tvůj lid svobodný; jak je skrze Tebe vyvolená krev chráněna a sjednocena v rostoucí Říši; jak skrz Tebe božská mládež pochoduje v ranním slunci po cestách,[7] s dobyvačnými písněmi.

Ale já, Tvůj následovník, Tvůj uctívač, Tvůj hledač v šeru Času, jsem ještě neslyšela Tvé jméno. Nedaleko pohyblivých hranic Říše jsem Tě nevědomky očekávala, považovala jsem se za třináctiletou dívku, ačkoli mi vskutku bylo mnoho staletí; zatímco před mýma temnýma očima se objevovaly a mizely krásné stíny zářivé minulosti, připomínající mi zapomenutý svět; předpovídající mi slávu Tvého velkého světa, který přijde.

A k tomu ošklivému davu lhářů a zbabělců jsem se instinktivně otočila zády. Ani vteřinu jsem se necítila šťastná, když jsem slyšela zvony vítězství.[8] Jejich vítězství, nikoli mé — mohla jsem říci: nikoli naše.[9] Neznala jsem Tě. (Kdo Tě tehdy znal?) A neznala jsem Tvůj lid. Ale při zprávě o jeho porážce mi bylo smutno, jako by[10] vítězství jejich nepřátel bylo v mých očích vítězstvím lsti a zrady a především odporné průměrnosti — všeho, co jsem na světě nenáviděla. Neznala jsem Tě; a přesto jsem Tě hledala ve svých snech. Tvá velká Myšlenka byla mou;[11] od počátku byla touhou mé osamělé duše. Už tehdy jsem byla Tvým učedníkem, Tvou milou a Tvým věřícím. . .

---

[1] „Všechno tedy bylo zbytečné. Zbytečné oběti a strádání, zbytečný hlad a žízeň, trvající mnohdy i několik dlouhých měsíců, marné všechny ty hodiny, obestřené strachem ze smrti, během kterých jsme přesto konali svou povinnost, zbytečná smrt dvou milionů, které padly.“ (Mein Kampf [Munich: Franz Eher, 1939], str. 223-224, český překlad podle Michalčíka, str. 160.)

[2] Vynechána čárka nacházející se ve strojopise B, ale chybějící ve strojopise A.

[3] Nahrazení slova „několik“ [few] za „lid“ [people] podle ručně vepsané poznámky ve strojopise B.

[4] Vynechána čárka za „v němž“.

[5] Viz Mein Kampf, v českém překladu str. 158-161 – pozn. překlad.

[6] Tato věta je ve strojopise B vynechána.

[7] Ve strojopise A se na tomto místě nachází čárka, ve strojopise B se vyskytuje středník.

[8] Viz And Times Rolls On, kapitola 3, §3 – pozn. překlad.

[9] Slova „nikoli naše“ psána kurzívou podle ručně vepsané opravy ve strojopise B.

[10] Vynechána čárka podle ručně vepsané opravy ve strojopise B.

[11] Na tomto místě se ve strojopise A vyskytuje čárka, ve strojopise B se vyskytuje středník.