Britská forézní archeoložka chce vyvrátit „popírače“ Treblinky

Překlad UK Forensic Archeologist Sets Out To Refute Treblinka „Deniers“ od Thomase Kuese:

Na stránkách Birminghamské university je k nalezení následující prezentace o mladé forézní archeoložce Caroline Sturdy Collsové [1]:

“Caroline je členkou malé skupiny odborníků ve Velké Británii, která pracuje v oboru forézní archeologie. Caroline má silný žaludek a nevadí jí špinavá práce – což pomáhá, když s britskou policií spolupracuje na případech ‚bez mrtvoly‘ – zřejmě to není tak fascinující jak se může zdát z Kriminálky Las Vegas nebo Waking the Dead!

Caroline byla jednou z mála šťastlivců, kteří měli přístup do nově objevené egyptské hrobky KV63 v Údolí králů. Nyní pracuje na projektu identifikace holokaustových obětí v masových hrobech v Polsku.“

Holokaustové masové hroby, na kterých Collová pracuje, jsou hroby “čistě vyhlazovacího tábora” Treblinka II. Jasně to vyplývá z videa, které lze stáhnout na té samé stránce. Níže přikládám přepis:

“Forézní archeologie je o sbírání důkazů pro soudní účely. Tento obor zahrnuje jak běžnou vraždu tak genocidu nebo válečné zločiny.

Je těžké uvěřit, že zde doposud nebyl žádný systematický výzkum o šesti milionech obětí holokaustu.

Víme o 800 000 lidech, kteří byli zavražděni zde v Treblince, ale jejich těla se nikdy nenašla. Už je na čase, abychom po nich začali pátrat.

Jsem vědec a i když samozřejmě v tomto případě jako každý člověk cítím emoce, četla jsem o krutostech páchaných během holokaustu a musím být schopna si udržet nějakou objektivitu. Takže potřebuji zadržet příval emocí a nechat důkazy mluvit za sebe.

Máme zde některé hlasité popírače holokaustu, kteří falešnými archeologickými důkazy tvrdí, že se holokaust nikdy nestal. Proto je důležité, abychom použili nejmodernější vědeckou techniku. Můžeme to udělat a měli bychom to udělat.“

Můj komentář:

1) Pro jakéhokoliv racionálního pozorovatele je vskutku “těžké uvěřit”, že zde doposud nebyl “žádný systematický výzkum” o tělech údajných 6 milionů obětí holokaustu. Při běžné vraždě je normální, že vyšetřovatelé co nejlépe zajistí technické a forézní důkazy, zvláště pak fyzické pozůstatky oběti. Mohli bychom si myslet, že systematické pátrání po tělech – podobně jako pátrání po vražedné zbrani, v našem případě zbytcích údajných plynových komor – bylo provedeno ve spojitosti s Norimberským procesem. Pročpak, paní Sturdy Collsová, doposud neproběhl žádný obdobný technicko forézní výzkum v otázce vraždy (údajných) 6 milionů lidí?

2) Sturdy Collsová by se také měla sebe sama zeptat jak je vůbec možné, že se doposud nikomu nepodařilo pozůstatky oněch 800 000 tisíc lidí nalézt na prostoru několika hektarů?[2]

3) Pokud by se Sturdy Collsová obtěžovala přečíst si revizionistickou literaturu o táborech Aktion Reinhardt vydané v posledních deseti letech, zjistila by, že ortodoxní historici zakládají svá tvrzení o údajných “vyhlazovacích táborech” jako Bełżec[3] a Sobibór[4] na průzkumech provedených renomovaným polským profesorem Andrzejem Kolaou. Zatímco se Kola snaží držet ortodoxní historie, jím zveřejněné výsledky nemůžou nechat nikoho na pochybách, že pozice ortodoxních historiků je neudržitelná. Údajné plynové komory nikdy neexistovaly a počet lidí, kteří měli být zabiti a pohřbeni na těchto místech je mnohem menší než historici tvrdí. Výsledky Kolaova výzkumu v Sobibóru vskutku tak trapně brání oficiálně schválenou historii, že článek, ve které byly výsledky prezentovány (z roku 2001) nebyl nikdy oficiálně přeložen. Výsledky byly použity pouze při studii Sobibór, na které jsem spolupracoval s Jürgenem Grafem a Carlem Mattognem a tak se konečně v roce 2010 mohl svět o této zprávě dozvědět. Nejvíce to je vidět v knize světového odborníka na Sobibór, Julese Schelvise (který nyní dělá žalobce v Demjanjukově procesu v Mnichově), ve všech revidovaných vydáních Sobibór: A History of a Nazi Death Camp, která vyšla v roce 2001 [5] a nezmiňuje se o výzkumu profesora Kola – a to navzdory tomu, že Schelvis, který udržuje kontakt s několika polskými holokaustovými muzei a instituty [6], by si tohoto výzkumu měl být vědom. Zajisté si Sturdy Collsová nemyslí, že výzkum profesora Kola je “falešným archeologickým důkazem”, nebo že je profesor spřáhnut se zlými “holokaustovými popírači”?

4) Opravdu doufám, že Sturdy Collsová udělá svou práci objektivně a nebude se za každou cenu snažit dokázat, že v Treblince skutečně bylo zavražděno 800 000 lidí. V tom případě by si měla přečíst slova archeologů Isaaca Gileada, Yorama Haimia a Wojciecha Mazureka:

“Obecným problémem, kterému čelí historická archeologie je dichotomoe artefaktů/textů. […] Pokud jsou rozpory zjevné mluvíme o prostoru mezi nebo v artefaktech a textech jako o nesouladu, který může odhalit dosud nepoznané […].  Nicméně k zjištění jestli případný nesoulad existuje tak by povaha a kvalita důkazu, archeologická a historická data měla být pečlivě prozkoumána.”[7]

Pokud to převedeme do jednoduché angličtiny: Je-li stanovená historie v rozporu s archeologickými nálezy, musí být historie přehodnocena a následně přepsána. I pokud by Sturdy Collsová v budoucnu svými objevy podpořila revizionistickou hypotézu přepravního tábora narozdíl od ortodoxní hypotézy “táboru smrti” je její vědeckou povinností otevřeně a bez falšování zveřejnit výsledky své práce. Ovšem pozor: Sturdy Collsová by měla radši neměla publikovat žádné “nepohodlné” výsledky před svým návratem do Velké Británie, protože v Polsku se “popírání holokaustu” trestá třemi lety vězení.[8] Nebo ještě lepší by bylo se zachovat jako profesor Kola: O ničem se nevyjadřovat a nechat výsledky mluvit sami za sebe.

V letech 2007-2008 se tři archeologové (Gilead, Haimi a Mazurek) pokusili to čeho Kola nebyl schopen: nalézt údajné plynové komory v Sobibóru. Ke spolupráci si pozvali experty v geofyzice a dalších oblastech spolu s přístroji jako vysoko rozlišovací detektor kovů, magnetický gradiometr, měřič teréních nerovností, pozemní radaru, GPS mapovací zařízení – přesně onu “nejmodernější vědeckou techniku,” o které Sturdy Collsová mluví. Navzdory faktu, že tým odborníků od počátku “zhruba věděl kde se plynová komora nachází“ a oblast, kterou prozkoumával má zhruba 3 hektary, musel v roce 2009 konstatovat “umístění plynové komory je složitým problémem, který musí být ještě vyřešen. Stává se tak důležitým cílem pro budoucí archeologické výzkumy v Sobibóru!” [9] V srpnu 2010 Yoram Haimi v Reader’s Digest byl více specifický: “stále po plynových komorách pátráme.” [10] Další upozornění pro Collsovou: Je jednoduché ze sebe dělat hlupáka, jestli že lpíme na vědecky neobhajitelných dogmatech!

Sturdy Collsové mohou pouze popřát hodně štěstí v její práci, která je přesně tím druhem práce, který my revizionisté jen vítáme.

Mezitím bych jí doporučil přečíst si studii Carla Mattogna a Jürgena Grafa Treblinka: Extermination Camp or Transit Camp?,[11] zvláště pak kapitolu o předchozích forézních objevech a údajných masových hrobech a krematoriích (strany 77-110, 137-157).

[1] http://www.ideaslab.bham.ac.uk/Talent%20bank%20page/index.htm
[2] APodle mapy nakreslené Peterem Laponderem zaujímá “tábor smrti” Treblinka II rozlohu přibližně 3 hektarů, cf: http://www.deathcamps.org/treblinka/pic/bmap12.jpg
[3] Carlo Mattogno, Bełżec in Propaganda, Testimonies, Archeological Research, and History, Theses & Dissertations Press, Chicago 2004, pp. 71-96. C. Mattogno, “Bełżec or the Holocaust Controversy of Roberto Muehlenkamp” (2009), online: http://www.codoh.com/gcgv/gcgvhcrm.html
[4] Jürgen Graf, Thomas Kues, Carlo Mattogno, Sobibór. Holocaust Propaganda and Reality, TBR Books, Washington D.C. 2010, pp. 107-162. See also T. Kues, “New ‘Memorial Center’ Planned for the Sobibór ‘Death Camp’”, online: http://www.revblog.codoh.com/2010/08/new-memorial-center-planned-for-the-sobibor-death-camp/
[5] J. Schelvis, Sobibór. A History of a Nazi Death Camp, Berg Publishers, Oxford 2007; J. Schelvis, Vernietigingskamp Sobibór, De Bataafsche Leeuw, Amsterdam 2008.
[6] Cf. J. Schelvis, Sobibór. A History of a Nazi Death Camp, op.cit., p. xiv. Plate 2 in the unpaginated photo section following p. 144 shows Schelvis himself at the Sobibór memorial mound in a picture dated 2006.
[7] I. Gilead, Y. Haimi, W. Mazurek, “Excavating Nazi Extermination Centres”, Present Pasts, vol. 1, 2009, p. 22.
[8] Laws against Holocaust denial, http://en.wikipedia.org/wiki/Laws_against_Holocaust_denial
[9] J. Graf, T. Kues, C. Mattogno, Sobibór. Holocaust Propaganda and Reality, op.cit., pp. 162-167.
[10] Leonard Felson, “The Secrets of Sobibor: An Oral History”, Reader’s Digest, August 2010, online: http://www.rd.com/your-america-inspiring-people-and-stories/the-secrets-of-the-sobibor-death-camp/article183235.html
[11] Theses & Dissertations Press, Chicago 2004. Česky stažitelné z https://radicalrevival.files.wordpress.com/2010/09/treblinka.pdf