Počet obětí tábora Osvětim
Vždy, když přijde na pořad dne téma holokaust a židovské pronásledování, je zmíněno nejhorší peklo ze všech – Osvětim, synonymum lidského utrpení, strádání, největší lidský hřbitov na světě. A dá se říct, že zcela oprávněně, vždyť zde přece zahynulo 1,1 milionů lidí. Toto číslo však bylo před dvaceti lety asi o 3 miliony větší a před tím se dokonce blížilo 10 milionům. Ovšem stejně předchozí čtyři a další údajné počty obětí koncentračního tábora Osvětim před tím, jsou předčasně prezentované počty pouze odhady. Odhady, které se během let lišily a vyvíjely:
Neznámo milionů uvedl profesor politických věd, Rudolph Rummel, ve své Democide: Nazi Genocide and Mass Murder (1991). Na stejném místě spekuluje, že jich mohlo být 4 až 4,5 milionu, viz níže.
9 000 000 je uvedeno ve francouzském dokumentu Nuit et brouillard (Noc a mlha) z roku 1956, který vidělo miliony lidí (převážně studentů) na celém světě.
8 000 000 zase uvádí Jacques Biliet, ředitel francouzské Kancelář pro válečné zločiny v Norimberku, Documents pour servir à l’histoire de la guerre. Camps de concentration, Office français d’édition (1945), str. 7, na str. 196 se uvádí, že ve všech koncentračních táborech dohromady zemřelo 26 000 000 lidí. Osm milionů je taktéž zmíněno v knize Eugenea Aroneanua, Inside the Concentration Camps: Eyewitness Accounts of Life in Hitler’s Death Camps (1946).
7 000 000 uvádí Richard Breitman ve své knize US inteligence and the Nazis (2005), taktéž toto číslo cituje Time Magazine z 16. července 1965 z úst vícepremiéra Spojeného království George Browna a židovský přeživší Raphael Feigelson v Camps de concentration, Office français d’édition (1945), str. 196.
6 000 000 je uvedeno v předmluvě Tibériuse Kremera ke knize Auschwitz Doctor (1946) od Miklóse Nyiszliho. V češtině jako Byl jsem Mengeleho asistentem vydalo nakladatelství Academia (2009). Kremer píše: „Šest milionů nevinných prošlo komíny osvětimských pecí, protože jeden z jejich blízkých či vzdálených příbuzných byl židovského vyznání.“ (v časopise Les Temps modernes, březen 1951, str. 1655).
5 000 000 až 5 500 000 je uvedeno roku 1945 při Osvětimském procesu s Rudolfem Hössem (velitel tábora Osvětim) v jeho „přiznání“, které sám napsal a podepsal, ovšem v angličtině, jazyku, který neuměl. Později se britští Židé, členové British Field Police Force, v knize Legions of Death přiznali, že z Hösseho jeho přiznání dostali mučením.
5 000 000 bylo uvedeno 20. dubna 1978 ve francouzském deníku Le Monde a také 23. ledna 1995 v německém deníku Die Welt. Toto číslo figurovalo také v televizním seriálu The Search Of… v dílu Angel od Death, poprvé vysílaného v únoru 1979. Tuto cifru také uvedl při soudu v Gmundenu doktor SS Friedrich Entress (podle knihy People in Auschwitz (2004) od Hermanna Langbeina, str. 59). Také bylo uvedeno ve floridských novinách The Evening Independent z 11. dubna 1945, rovněž i ve zprávě Slave Labor in Russia vypracované OSN v roce 1949.
4 500 000 až 7 000 000 je uvedeno v knize polskoamerického Žida, Dr. Filipa Friedmana, This Was Oswiecim: The Story of a Murder Camp z roku 1946.
4 500 000 podle Henryka Mandelbauma, člena Sonnderkommanda, při procesu s Rudolfem Hössem v Krakově (Franciszek Piper, Auschwitz. How Many Perished? Jews, Poles, Gypsies…, 1992, str. 7)
4 000 000 až 4 500 000, převážně Židů, uvedl profesor politických věd, Rudolph Rummel ve své knize z roku 1991, Democide: Nazi Genocide and Mass Murder.
4 000 000 bylo uvedeno v sovětském dokumentu (008-USSSR) z 6. května 1945 a při několika dalších příležitostech (Blue Series Volume VII, str. 589 a Blue Series Volume IX, str. 611) a oficiálně potvrzeno Norimberským soudem dne 1. října 1946 (Nuremberg Show Trial. IMT XXXIX, str. 241-261). Číslo bylo také zmíněno v reportáži amerických novin The New York Times 18. dubna 1945 a v těch samých novinách jetě 8. května 1945 (C.L. Sulzberger, „Oswiecim Killings Placed at 4,000,000“) a dále 31. ledna 1986 (str. A4). Dále číslo 4 miliony bylo uvedeno 24. listopadu 1989 v dokumentu žalobce Majorowského, 12 js 1037/89. Dne 26 července 1990 ho zmiňuje největší německý židovský týdeník Allgemeine Jüdische Wochenzeitung a 8. prosince 1993 ho zmiňuje druhá největší německá televize ZDF a 25. ledna 1995 německé noviny Wetzlaer Neue Zeitung, tedy v době, kdy už bylo číslo revidováno. Čtyři miliony se rovněž nacházejí v knize The Black Book (1946) a v knize Jakóba Joczka, The Jewish People and Jesus Christ After Auschwitz (1981). Čtyř milionová varianta rovněž figuruje v židovském časopise Jewish Frontier (Jewish Frontier Vol. 52-54, 1985), z těchto čtyř milionů mělo být podle časopisu tři miliony Židů. Dále v knize Miriam Novitch, La Vérité sur Treblinka (1967), na str. 39: „ze čtyř milionů osvětimských obětí, 2,7 milionu byly Židé a 1,3 Nežidé“. V článku rabína Dr. Moshe Weisse, „Yom HaShoah-Holocaust Remembrance“, The Jewish Press, (5. dubna, 1991), „Více enž 4 000 000 miliony zemřelo v Osvětimi, z nichž téměř 3 00 000 byly Židé“. Od roku 1945 do roku 1990 oficální počet mrtvých v Osvětimi (Official Auschwitz State Museum Guidebook, str. 19.), rovněž napsané na tabuly v osvětimském památníku v mnoha různých jazycích.
3 500 000 až 4 500 000 – podle The Theory and Practice of Hell (v německém originále Der SS-Staat, 1946, v anglických překladech pak 1950 a znovu 1984, str. 253) od Eugena Kogona. Před číslo 3,5 milionu přitom umisťuje „alespoň“ a před 4,5 milionu „pravděpodobně“.
3 500 000 se nachází roku 1991 v Dictionnaire de la langue francaise (1991) a roku 1979 je uvedeno v úvodu Clauda Lanzmanna ke knize Eyewitness Auschwitz – Three Years in the Gas Chambers (Trois ans dans une chambre à gaz d’Auschwitz, 1980, str. 12 )československého Žida Filipa Müllera.
3 000 000 je ve vynuceném svědectví Rudolfa Hösse, což mělo být číslo mrtvých jenž zemřeli do 1. prosince 1943. Později zmíněno 7. června 1993 v novinách Heritage, největších židovských novinách v Kalifornii, i přesto, že Osvětimské muzeum už tři roky před tím stanovilo počet mrtvých mezi 1 100 000 – 1 500 000 (viz níže). Dne 1. října 1946 je toto číslo také zmíněno v dokumentu Norimberského soudu 3868-PS. V prvním měsíci roku 1995 je toto číslo taktéž zmíněno v německém historickém časopise Damals, opět v době, kdy byl počet obětí revidován. Tuto cifru také zmiňuje David Susskind, prezident židovského laického komunitního centra v Bruselu, v dopise zveřejněném v Le Nouvel Observateur (30. května 1986, str. 29): „Pokud zmiňujete cifru jeden a půl milionu Židů, tak jen falšujete skutečnost. V Osvětimi bylo vyhlazeno tři miliony Židů.“ Dále toto číslo uvedl Heritage, významný kalifornský židovský týdeník: „obrovská množství cykolnu-B […] ukončila život přibližně tří milionů Židů v Osvětimi“ (7. června 1993).
2 500 000 uvedl slavný svědek holokaustu Rudolf Vrba, 16. července 1981, v Izraeli při procesu s důstojníkem SS, Adolfem Eichmannem (Rudolf Vrba a Alan Bestic, I Cannot Forgive, 1964, str. 269-272). Ten samý svědek musel následně při Zündelových procesech přiznat, že žádné vraždění nikdy neviděl a svědectví podané v jeho knize je pouze „literárním vyjádřením“. Toto číslo rovněž uvádí Encyclopaedia Britannica z roku 1963 na straně 288.
2 000 000 až 4 000 000 uvedl přední izraelský historik holokaustu Yehuda Bauer ve své knize A History of the Holocaust (1982), v roce 1989 se už, ale opravil na 1 600 000.
2 000 000 až 3 600 000 podle vydání novin The New York Times, z 26. července 1975, při příležitosti návštěvy amerického presidenta Forda v Osvětimi.
2 000 000 až 3 000 000 podle přiznání příslušníka Gestapa, Pery Broada v „Erinnerungen von Broad“, KL Auschwitz in den Augen der SS (1973), str. 141. Údajně měl Broad napsat, „dva až tři miliony Židů bylo [v Osvětimi] zavražděno! Nepočítaje tisíce Poláků, Rusů, Čechů, Jugoslávců atd.“
2 000 000 až 2 500 000 podle svědectví přisuzované doktorovi SS, Fridrichu Entressovi: „Doktor SS, Friedrich Entress, který sloužil jako táborový lékař v letech 1942-1943, řekl, že podle něj bylo v Osvětimi zabito dva až dva a půl milionu lidí.“ (Franciszek Piper, Auschwitz. How Many Perished? Jews, Poles, Gypsies…, 1992, str. 8)
2 000 000 uvedli tři slavní historici holokaustu Leon Poliakov v Harvest of Hate (ve francouzštině Bréviaire de la haine, 1974, str. 496); George Wellers v The Yellow Star at the Time of Vichy (1973, str. 290) a Lucy Dawidowicz v The War Against the Jews (1975, str. 148-149). Taktéž americkými novinami The Peninsula Times Tribune, San Francisco (18. července 1990) a německým Hamburger Adendblatt (25. července 1990) a Die Welt opět už po zrevidování 17. ledna 1995.
1 600 000 podle Yehudy Bauera, „V Osvětimi nikdy nebylo zavražděno čtyři miliony lidí […] Celkový počet zavražděných […] se pohyboval kolem 1 600 000 […] z toho počet zplynovaných Židů je 1 323 000, a dalších 29 980, kteří zemřeli v táboře.“ („Auschwitz and the Poles/Fighting the distortions“, The Jerusalem Post, 22. září 1989, str. 6). Svůj zdroj odhadu Bauer bere od Wellerse (1983, viz níže), jehož počet 1 471 595 zaokrouhluje na 1 600 000. Ještě v roce 1982 byl přesvědčen o čtyřech milionech (A History of the Holocaust, 1982, str. 215).
1 500 000 v roce 1995 se stává „oficiálním“ číslem mrtvých v Osvětimi. Toto číslo je potvrzeno polským prezidentem Lechem Walesou na žádost Osvětimského muzea. Už v roce 1990 ovšem byla v Osvětimi vyměněna tabule, která hlásala počet 4 000 000 obětí. Toto číslo uvádí již 18. července 1990 noviny The Toronto Sun a The Washington Post. 11. června 1992 se číslo objevuje na stránkách největšího německého židovského týdeníku Allgemeine Jüdische Wochenzeitung, 8 října 1993 ve vysílání německé televize ZDF a 27. ledna 1995 v deníku Die Welt. Ve francouzském Le Monde také až 27. ledna 1995)
1 471 595 uvedl ve svém článku pro francouzský Le Monde roku 1983 (Essai de détermination du nombre des morts au camp d’Auschwitz“, Le Monde juif, říjen-prosinec 1983, str. 127-159) historik Georges Wellers, který ještě roku 1973 byl přesvědčen o 2 milionech. Z tohoto už opraveného počtu mělo být 1 352 980 Židů.
1 433 000 1. září 1989 uvedl francouzský deník Le Monde.
1 400 000 2. února 1995 v největším německém týdeníku Bunte.
1 250 000 uvedl přední historik holokaustu Raul Hilberg v knize The Destruction of the European Jews (1985): „Osvětim […] počet zavražděných [Židů] 1 000 000 […] počet Nežidů, kteří zemřeli v Osvětimi podle odhadů založených na jejich registraci a přesunu více než 250 000. Většinou Poláci.“ (str. 895). Taktéž toto číslo uvádí Rudolph Rummel ve své knize Death by Government (1997). Ve většině se jednalo především o Židy. Za zmínku rovněž stojí, že pouhých šest let před tím, bylo Rummlovo číslo přibližně o tři miliony větší.
1 200 000 napsaly německé noviny Welt am Sonntag, 22. ledna 1995.
1 100 000 uvedly 27. ledna 1995 německé noviny Die Welt.
1 100 000 až 1 500 000 v knize Anatomy of the Auschwitz Death Camp (Yisrael Gutman a Michael Berenbaum, 1984), v textu Dr. Franciszeka Pipera, ředitel Osvětimského muzea, „The Number of Victims„, str. 11, 71-72. Toto číslo bylo později uvedeno Walterem Reichem, ředitelem amerického památníku holokaustu, 8. září 1998 v novinách The Washington Post. Zde tedy figurovala horní hranice 1 500 000 jako „oficiální číslo“ i přesto, že před tím bylo číslo usazeno na 4 000 000.
1 000 000 podle Institut für Zeitgeschichte, 21. prosince 1994. Také Jean-Claude Pressac ve své knize Auschwitz: Technique and operation of the gas chambers (1989), kterou napsal jako reakci na „holokaustové popírače“, kteří měli pochybnosti o počtu mrtvých v Osvětimi. V Knzie píše: „cifra čtyři miliony je nyní považována za „citově zabarvenou“, počet obětí se spíše pohybuje kolem jednoho milionu.“ (str. 264). Dále v Dictionnaire des noms propres (1992)
přibližně 1 000 000 se stává oficiálním podle Osvětimského státního muzea, polské vlády a izraelského Yad Vashem. O této oficiální změně referovaly např. „Auschwitz Deaths Reduced to a Million,“ The Daily Telegraph (17. července 1990); „Poland Reduces Auschwitz Death Toll Estimate to 1 Million,“ The Washington Times (17. července, 1990).
více než 1 000 000 podle různých novin: „Burden of History: Auschwitz Repairs Force Tough Debate over Preservation“, The Wall Street Journal („bylo zde zavražděno více než jeden milion lidí, z nichž 90% byli Židé.“) (14. srpna, 2002, str. A1.); „Book World“, Los Angeles Times („V Osvětimi-Březince zemřelo víc než jeden milion Židů“) (22. září 2002, str. 4); podle sovětského filmového dokumentu The Liberation of Auschwitz (čas 9:20), z nichž bylo 90% Židé (čas 24:24).
900 000 je uvedeno v reportáži ze 3. srpna 1990 v New Yorkských židovských novinách Aufbau.
800 000 uvádí opět německý Die Welt, tentokrát 27. října 1993.
800 000 až 900 000 je zmíněno Geraldem Reitlingerem v knize The Final Solution (1953). Toto číslo je zajímavé tím, že snižuje počet obětí v roce 1953, kdy bylo všeobecně uznáváno číslo 4 000 000. O sovětském tvrzení o čtyřech milionech se v knize vyjadřuje jako o „směšném“. Celkový počet obětí pak odhaduje mezi 4,2 až 4,5 milionu.
775 000 až 800 000 uvedl Jean-Claude Pressac ve své knize Le Crématoires d’Auschwitz: La Machinerie du meurtre de mass (1993), str. 148. Pressac snížil své milionové číslo z roku 1989. Podle Pressaca pak z toho počtu bylo 630 000 Židů.
750 000 uvedly dne 22. ledna 1995 německé noviny Welt am Sonntag a 23. ledna 1995 opět Die Welt.
700 000 až 900 000 podle prominentního historika holokaustu, Geralda Reitlingera, The Final Solution (druhé vydání, 1971), str. 500-501.
630 000 až 710 000 je uvedeno v německém překladu Pressacovy Le Crématoires d’Auschwitz: La Machinerie du meurtre de mass (Die Krematorien von Auschwitz: Die Technik des Massenmordes) (1994), str. 202. Podle pressaca mělo být 470 000 až 550 000 obětí plynování.
500 000 až 510 000 v knize forenzního analytika Fritjofa Meyera, Number of Auschwitz Victims: New Insights from Recent Archival Discoveries v německém časopise Osteuropa (květen 2002), str. 631-641. Podle Meyera bylo „pravděpodobně“ zplynováno 356 000 lidí.
300 000 ve Spojenci cenzurovaných německých novinách Wochenschau, Nr. 137, 8. ledna 1948.
100 000 až 150 000 podle revizionisty Arthura Butze v článku Why Did the Heavens not Darken?, z nichž většina byli Židé.
74 000 podle Frankfurter Rundschau ze dne 6. ledna 1990 a bývalého ředitele Militärgeschichte des Zweiten Weltkrieges, Joachima Hoffmanna, v jeho knize Stalin’s War of Destruction (1999).
73 137 uvedly noviny The New York Times 3. března 1991 a je založeno výhradně na německých záznamech koncentračního tábora Osvětim, které Sověti získali při jeho osvobození. Z tohoto počtu bylo 38 031 Židů. V dokumentu také stojí, že ve všech německých táborech zemřelo v letech 1935 až 1945 pouhých 403 713 lidí.
Určitě stojí za zamyšlení, že když se v roce 1990 snížil oficiální počet mrtvých v Osvětimi ze 4 milionů na 1,1 milionu, nijak to neovlivnilo celkový počet obětí 6 milionů. To a výše popsané odhady obětí ukazují, že je pravděpodobně třeba ještě dalšího bádání a dalších revizí, a že bychom měli jít ve šlépějích izraelského historika Yehudy Bauera, který v roce 1989 řekl, že je načase konečně připustit, že všeobecně známá cifra čtyř milionu obětí je jen úmyslný mýtus (Yehuda Bauer, „Fighting the Distortions“, The Jerusalem Post, 22. září, 1989).
Radikální obrození 
Zdravím
Zajímavé 😀 ……. jinak skvělý článek.
No ja si taky myslim, ze Nemecke zaznamy budou velmi presne, samozrejme je mozne, ze nekdo neco ztopil, kazdopadne po spaleni snad zbyly kosti ne ? Urcite je pohrbili(zahrabali) a taktez by sla vypocitat maximalni kapacita vlaku, zaznamy vlaku urcite budou a ty snad nikdo nespalil, kapacita taboru a podle svedku by snad melo byt odhadnutelne, jak dlouho tam v prumeru clovek prezil.
Tohle machani ciframi ja totiz nemuzu pochopit, co tim kdo chce dosahnout, preci je zrejme, ze zide byly perzekvovani, vzdyt to bylo i v zakonech, vi se, ze umirali v ghetech hlady a nikdo nemuze poprit, ze je odvazeli i do koncentracnich taboru, ktere slouzili k vyhlazeni a je celkem jedno jak, podvyziva, tvrda prace, pochody smrti.
Taktez se ale zapomina na fakt, ze v cele Evrope se pachaly tez pogromy a kolik zidu vyvrazdili treba Polaci a nikdo jim to nema zazle, proc ? … v cem je jine kdyz zabije cloveka Nemec a v cem kdyz to udela Polak, ony pogromy se konaly i u nas ale zdaleka ne v takove mire. Mimochodem Polsko melo taky zakony ktere to jasne naznacovaly. Pokud vim, tak snad 500.000 zidu uteklo z polska do Nemecka davno pred 2. svetovou, asi protestante nemeli takovou zast, jako katolici.
No a zpet k cislum, uctite existuji statisticke metody, jak urict teoreticke maximum obeti a pak zkusit z vice verohodnych a OVERITELNYCH metod a pramenu zkusit spocitat obeti (treba podle mnozstvi lebek)
Jinak Stalin pokud vim mel taky koncentracni tabory a zide taktez z Ruska utikali pryc, asi je tam taktez zabijeli.
Ja si totiz myslim, ze revizi historie si proste dluzime a musime byt k sobe uprimni a ne si lhat, je to nutne pro budouci vyvoj … ale nekdo by asi mohl pochopit, ze media jsou jen lzivou propagandou, ktera napisi jakoukoliv blbost, jen aby neco podporili, nejaky obecny zajem vlady/vrchnosti
U záznamů je problém, že ne všichni vězni byli v tom daném táboře registrováni. Podle exterminacionistů byli tito neregistrovaní lidé zavražděni, podle revizionistů přesunuti dále na východ.
Kosti nezbyly, respektive se jich moc nenašlo (natož masové hroby). Poté, co byly oběti spáleny všemi možnými a hlavně nemožnými způsoby, měly být kosti rozdrceny různými způsoby (v Osvětimi kladívkem, v Treblince dřevěnými prkny a tuším, že v Belzecu měli údajně nějaký speciální stroj na drcení kostí) tak, že kosti se prakticky proměnily v prach, který se rozptýlil = žádná těla, žádné důkazy.
V celé historii se všude ve světě na Židy pořádali pogromy (včetně Čech), to nemůže být náhoda 🙂 Ano, také jsem o emigraci Židů z Polska do Německa kdysi četl.
Určitě nějaké metody existují, ale já zatím žádnou v ortodoxní literatuře neviděl, což je škoda a pak mít spekulace od 70 000 do 9 milionů není zrovna pěkné.
Stalin začal Židy pronásledovat ke konci války a hlavně po válce. Vyšla o tom u nás tuším i kniha.
Zprávy o koncentrácích se dostaly do Británie a USA, ale Červený kříž nebyl do táborů vpuštěn a politici zvěrstva ‘nezjistili’.
Během následujících tří let pak v táborech zahynulo něco mezi šedesáti až osmdesáti tisíci Němců. Bylo to mnohem méně, než kolik Židů zahynulo v Osvětimi, ale víc, než kolik to bylo v Belsenu či Buchenwaldu a stovce dalších míst, při jejichž návštěvě Židé prohlašují: „Nikdy nezapomeneme“.
http://www.svedomi.cz/pribehy/rof_ceskoslovensko_pribeh_revoluce.htm
Midilird, pocul som nieco o geologickom prieskume, ktory mala robit v Osvietime firma Hydrocop. Nemas prosim o tomto nejake informacie ? Skusal som googlit ale moc toho na nete nie je
Několik korekcí.
73 137 je nesprávné i z pohledu dostupných dokumentů a nebere ohled na dokumenty které se zatím neobjevily ale my víme že existovaly, tzn. úmrtní knihy kterých se dochovalo nějakých 46 svazků (ještě záznamy z hlavního tábora, které jsou zároveň i v úmrtních knihách a Kniha mrtvých která registrovala sovětské zajatce, ti nejsou uvedeni v oněch 46 svazcích) a zahrnují období od konce července 1941 (první certifikát 29.7.) do 31.12. 1943 a i v tomto období chybí svazky. Tábor fungoval od června 1940 do ledna 1945. Každý svazek mohl obsahovat max. 1500 položek a dochované svazky mají většinou mezi 1450 až 1500 položkami, jsou známá poslední nejvyšší čísla certifikátů v daném roce nebo lze na základě předchozí úmrtnosti vypočítat průměr v chybějícím období. Následujicí čísla jsou i v dobré shodě s jinými nepřímými zdroji. Počet úmrtí v letech 1940-41 cca 19 500, během nejhoršího roku 1942 zhruba 48 500, kolem 37 000 v roce 1943, cca 30 000 v roce 1944 a nějakých 500 v 1945, celkové skutečné číslo se tedy pohybuje kolem 135 500. Pro zajímavost, katolíků zemřelo o tisíce více než židů, zde strana z anglického vydání dat z úmrtních knih, které vydalo osvětimské muzeum, avšak chybí v nich všechny svazky a úmrtí jak vysvětleno nahoře:
Pro detaily doporučuji relevantní literaturu např. osvětimského muzea a shrnutí a korekci v této knize, strana 529 a následující:
http://holocausthandbooks.com/index.php?page_id=22
Radulo – vrty měly proběhnout v roce 1965 nebo 1966, podle dostupných zdrojů, např. Franciszek Piper, kniha zmíněna Midilirdem „Anatomy of the Auschwitz Death Camp“, str. 179, poznámka 39. Midilird tam má nepřesnosti, Gutman a Berenbaum jsou jen editoři a kniha je z roku 1994, jednotlivé kapitoly jsou psány různými historiky. Spolu s tebou o tom vlastně nikdo prakticky neví jelikož výsledky nebyly publikovány a jsou prý uloženy kdesi v osvětimských archivech jak nás informuje Piper aniž by poskytl konkrétní název fondu a strany. Bylo provedeno 303 vrtů a 42 z nich pozitivních na lidské ostatky a popel. To, že ani po 50 letech nebyly výsledky zveřejněny je všeříkající, nenašlo se to co se mělo najít. Revizionista Udo Walendy dostal nevím od koho ofocených několik stran, publikoval je a komentoval to v následujícím pramenu:
Udo Walendy, Historische Tatsachen, no. 60, Verlag für Volkstum und Zeitgeschichtsforschung, Vlotho 1993, pp. 7-10.
Prý však ze stran nelze vyčíst nic podstatného jako místo nálezu atd. Krátký komentář např. od Germara Rudolfa v jeho zprávě:
http://www.vho.org/GB/Books/trr/4.html#ftnref85
Avšak neni důvod pochybovat o pravosti nálezů, jejich výskyt je logický a musí tam být. V době kdy v roce 1942 existovalo jen malé krematorium se třemi pecemi (každá měla dvě kremační komory) v hlavním táboře cca 3 km od Birkenau, lidé denně umírali po stovkách během nejhorší tyfové epidemie v létě 1942, nejvyšší hodnoty jsou až 400-500 mrtvých v jeden den, průměr pak sahá ke třem stovkám. V létě bylo navíc krematorium poškozené a mimo provoz, popraskaný komín musel být stržen a postaven znovu a pak znovu popraskal protože nebyl dostatečně vysušený, očividně spěchali na zprovoznění v důsledku tragické situace. Na konci roku 1941 mělo krematorium jen dvě pece a bylo poškozené také i když dokument nespecifikuje o co šlo, hygienická situace se začala vymykat z rukou, zejména úmrtnost sovětských zajatců byla enormní, opět nebylo možné všechna těla spálit. Máme zdokumentované i dodávky koksu které stačily na kremaci jen zlomku celkového počtu mrtvých. Přes tři desítky tisíc mrtvých tak byly pohřbeny v dlouhých masových hrobech (stále viditelné např. na fotce z 31. května 1944) a zhruba v září 1942 začalo pálení těchto těl spolu s novými zemřelými očividně kvůli obavám z kontaminace spodní vody jelikož Birkenau, jak je známo, leží v místě s vysokou hladinou spodní vody. Proto jsou hroby až 130 metrů dlouhé a 10 široké jelikož jejich hloubka mohla být tak zhruba kolem metru. V roce 1944 pak krematoria opět mají zdokumentované výpadky nebo nedostatek koksu a na několika fotkách je vidět kouřící místo na dvoře krematoria č. V. Vzhledem k tomu že se nezpochybňuje existence masových hrobů nebo venkovní kremace, je výsledek vrtů asi tak překvapivý jako nález kolejí po kterých jezdily vlaky.
Co je však překvapivé je nepublikování výsledků, očividně se nálezy neshodují s tezí o vyhlazování a s lokacemi a rozsahem uváděnými svědky kterých měli dostatek a kteří překrucují tento skutečný obraz v to co známe teď s přídavkem výmyslů, asi každý viděl v televizi nebo četl. Jiný důvod proč to tajit mě nenapadá.
Neregistrovaní vězni, V Birkenau byl tranzitní tábor s desítkami tisíc lidí, kteří nebyli registrováni a rozesíláni do různých táborů. Exterminacionisté byli nuceni uznat že desítky tisíc neregistrovaných (až sto tisíc podle nich) prošlo táborem, protože lidé z Osvětimi dříve údajně zplynovaní v legendárních komorách (stále čekám kdy mi někdo nějakou ukáže a vysvětlí jak fungovala) se objevují v jiných táborech. O tom píše i ortodoxní literatura s použitím dokumentů, takže to nešlo ignorovat. Místo pochybností o celé historce, která má původ u hnutích odporu která v táboře čile fungovala a zásobovala okolí nejbizarnějšími příběhy, se dál pokračuje jako by se nic nestalo. Příslušná literatura od ortodoxních historiků Danuty Czech (Kalendarium, 1989 aka Auschwitz Chronicle, 1990), Andrzej Strzelecki a další.
Tony:
Kvalitní a hlavně erudovaný příspěvek! Nechtěl byste jej trochu předělat do podoby článku (upravit formu) a nechat zdejší správce, aby jej vystavili? Jsem si jistý, že by tak učinili velice rádi… Určitě je škoda nechat vaše poznatky zapadnout někde v diskusi, kvalitních autorských textů je jako šafránu.
Šlo by prakticky jen o překlad a drobné úpravy, vlastních poznatků je minimum, většinou jsou poznatky získané z literatury, která je zdarma dostupná ve formě PDF v anglickém jazyce a kde najdete ozdrojované informace a nejen shrnutí výše. Dozvíte se vše potřebné včetně takových témat jako skutečný důvod proč byla krematoria plánována a postavena:
http://holocausthandbooks.com/
Nebo zde v angličtině, němčině etc.
http://www.vho.org/
http://www.codoh.com
Něco bylo i přeloženo do češtiny i když originály jsou už většinou rozšířené o nové informace:
http://web.archive.org/web/20130124032542/http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=revizionizmus
Nebo také z literatury předních exterminacionistických historiků jako Jean Claude Pressac, to se hodí kvůli různým datům nebo když si někdo vymýšlí něco co je chybné i z oficiálně přijímaného pohledu:
http://www.holocaust-history.org/auschwitz/pressac/technique-and-operation/pressac0011.shtml
Většinu exterminacionistických knih je samozřejmě potřeba si půjčit nebo koupit, na webu je dostupný jen zlomek. Technická témata (těmi se exterminacionisté moc nezabývají) mouhou být hůře čitelná, zejména studie ohledně kremací a pecí, ale pokud se někdo vážně zabývát tímto tématem, je nutnost vědět jak co vypadalo a bylo konstruované, jak co fungovalo a co bylo a nebylo možné. Přírodní zákony, zákony fyziky, termodynamiky atd. platily i ve Třetí říši.
K číslům usmrcených v Auschwitz Birkenau – pokud se našly údaje a evidence o počtu přijatých párů obuvi, a ty se našly a pokud je číslo 16 mil.párů skutečné, tak ať si čtenář, či návštěvník koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau udělá vlastní názor. Každý člověk, „odjíždějící“ k osídlení nových obsazených území, si mohl s sebou vzít zavazadlo s nejnutnějšími potřebnými i osobními věcmi o váze pouze 25 kg. Vzniká otázka: „kolik párů obuvi“ si člověk vezme s sebou, když ví, že se do svého původního domova již nevrátí…protože konečně bude mít svou půdu, svůj domek někde na dobytém a nově osídlovaném území? Pokud by si každý vzal 2 (3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13..) tak každému vyjde nějaké číslo. Ale bude pravdivé? Vzhledem k váze obuvi…v průměru se dá říci, že by si každý mohl vzít s sebou 4-5párů obuvi, či ještě méně. Vozily se šicí stroje, hrnce, talíře, příbory, oblečení jak letní tak zimní, peřiny, povlečení, atd…..to vše do max. 25 kg. Evidence vězňů byla z velké části zničena. Z toho, co se našlo, tak vyplynuly nové čísla usmrcených, ale také ukázal na fakt, že evidenční karty byly přepisovány (původní jméno vymazáno, přepsáno dalším…a dalšími jmény). Také ti vězni, kteří byly „poslaní“ do sprch …po dlouhé cestě, žádnou evidencí neprocházeli a šli přímo do plynu a pak pecí……Také, když kremační pece nestačily spalovat mrtvé, tak se spalovali ve spalovacích příkopech nebo na hromadách. V současné době je snahou jakoby zlehčovat zločiny páchané za 2.světové války, k tomu také patří i úpravy čísel – odhadů mrtvých, směrem dolů.
Těžko říci kolik lidí reálně zemřelo. Například http://www.osvetim.info uvádí 1,5 milionu.
Pepan – nevymýšlejte si. A k tomu plynu, jedná se o propagandu kterou vymysleli a šířili členové hnutí odporu.
Martin – těžko říci? Viz můj příspěvek z 30/10/2013 22:10. Bylo to cca kolem 135 500.
Tony: Jediný, kdo si tu vymýšlí jste vy. Že vás hanba nefackuje.
Až budete chtít předložit nějaký argument, dejte vědět, budu Vašim tvrzením věnovat stejnou péči jako všem vašim kolegům co to zkusili v minulosti a selhali.
Revizionismus je vážení to nejhorší ze všech zel, které si vládcové dovedou představit. Vždyť jednou vládcové lidu poddanému něco nabulíkovali do učebnic, sdělovadel a tím pádem do makovic a najednou se objeví pár šupáků, co by jimi vylhané pravdy chtěli zkorigovat z naprostých blbostí do reálného formátu. Takové odporné podrážení nohou a mazání schodů mýdlem bylo a je pro mocipány vždycky tou nejpodlejší zradou a nejhorší rezavou kudlou do zad. I ten otco a rodin vrahoun je pro ně přijatelnější, než nějaký obrejlovaný revizionistický šmejd. S vrahounem totiž většinová populace nepolemizuje a o to méně souhlasí. Jó revizionisti, ti kujóni vyčuraný, nešermují nožíkem, ale jazykem a jak známo – slovo stvořilo vesmír. A když dáš revizionistovi prostor, tak kupodivu nikoho neosočuje, nikomu nenadává, ani nikoho nenálepkuje, natož aby jej fyzicky napadl, neřknu-li zavraždil. Zákeřný revizionista úskočně používá nedovolené zbraně z arsenálu přírodních věd, logiky, statistiky a co je horšího vždycky se ohání nějakými zlořečnými archiváliemi a obtížně zpochybnitelnými čísly.
Proto je třeba revizionisty za každého režimu vytřídit, viditelně označit, sdělovacími prostředky onálepkovat a uvést jak jsou zlí, jejich názory nepřející a především pro mladou generaci škodlivé. A když to nepomáhá, tak je třeba vymyslet správně zakroucený paragraf, z reviziponistů udělat popírače a většinovou společnost před jejich degenerovanými a zvrácenými názory chránit separací – až zčernaj!!!!
Co kdyby náhodou se to býlí (plevel) prozření a kritického myšlení rozlezlo mezi normálním lidem? Co pak? Jak jinak než dosud (lží, manipulací, překrucováním, polopravdou a dalčími prostředky z arsenálu politiků a PR agentůr) udržet lid poddaný na uzdě nevědomosti a ovladatel nosti? Jedině silou!!
Z toho vyplývá, že bychom se měli nad sebou zamyslet, protože tak nějak bráníme našim mocipánům v realizaci jejich zcela jistě bohulibých cílů. Dnes uvedeme na pravou míru to co se dělo před 70ti lety. Označíme ty, kteří z toho měli a stále mají prospěch a nedej Bože se může stát, že někteří ideově méně pevní jedinci udělají myšlenkový přemet se saltem a budou aplikovat poznatky z dějů minulých na žhavou současanost. No to by byla přeci neskonalá troufalost a nejen protistátní, ani proti Evropská, ale minimálně světově protiglobalizační akce. Tak BACHA!!
revize je nemožná, vyvolení by museli vracet odškodné a důchody